Protest místo učení?

Mgr. Margareta Brabcová

TADY MÁ BÝT OBRÁZEK

„Vítám je. Musím přiznat, že se stydím za nás starší, za naše sobectví. Velké procento těch, kteří „jsou u vesla”a mohou rozhodovat, se krátkozrace stará o svá koryta. Je naprostosprávné, že se ozývají studenti, jedná se přece o jejich budoucnost. Volbou zastupitelů může svou budoucnost ovlivnit jen zlomek z nich, na větvi, kterou systematicky podřezávají starší, ale sedíme společně všichni –

i ti, kteří volební právo zatím nemají. Jestliže se brání, je to jedině správně.
Kritici studentských protestů se opírají i o podezření, že studenti si tímto způsobem opatřují alibi pro své záškoláctví. Přiznám, že by mě docela zajímalo, kolikstudentů by se zúčastnilo, kdyby se všechna protestní shromáždění konala po vyučování. Ale i přes tyto drobné pochybnosti o čistotě úmyslů některých protestujících ve mně snaha studentů o změnu probouzí naději, že to s náminení tak beznadějné.

Za hlavní poslání školy považuji vzdělávání a socializaci. Kromě toho, že studenti získávají všeobecný přehled, postupně by díky mapování dalších a dalších oblastí lidského poznání měli dojít k formování postojů. Škola by měla poskytnout dostatek informací k tomu, aby tyto postoje vedly k nápravě škod napáchaných předchozími generacemi. Změnu postoje vám nemůže nikdo nadiktovat, musí vzejít z vašeho vlastního rozhodnutí, škola by ale měla ukazovat nebo aspoň naznačovat možné cesty. Je mnoho drobných krůčků, kterými pak můžeme začít každý z nás.

 Hoříme? Jsme chyceni v mediální bublině?

Inspirovat studenty sepokouší náš dlouhodobýprojekt Nemáme planetuB, třeba i prostřednictvím výzev a průběžně obměňovaných informací na nástěnce projektu. Věříme, že každý člověk, který se dokáže a pokusí se žít tak, aby za sebou zanechával co nejmenší spoušť a poškození životního prostředí, dokáže svým příkladem ovlivnit další. Coby vzdělávacíinstituce bychom se takémohli a měli pokusit svůj vzkaz předat dalším lidem, kteří si vážnost situace zatím neuvědomují. Můžeme pořádat přednášky, koncerty, výstavy apod., nápadů bybyla spousta, ale jejichrealizace závisí i na počtu pomocníků a organizátorů, kteří se snaze několika zapálených učitelekrozhodnou pomoci.

Negativní vliv lidské činnosti na globální oteplování, na jehož zamezení jsou mimo jiné postaveny celé studentské protesty, je vědecky mnohonásobně potvrzený fakt. O úskalíchznečišťování životního prostředí určitě alespoň jednou (za den) každý z nás slyšel nebo četl. Proto by se dalo předpokládat, že informovanost společnosti o tomto tématu bude vysoká, naše jednání tomu však ne vždy odpovídá. Neustále jsme ze všech stran bombardovánititulky o koncích světa, ať už tomu tak bylo v roce 2012, nyní, nebo v kterémkoli jinémroce. Logicky se tedy nabízí možnost zveličení celé situace, protože žádný konec světa přece ještě nikdy nebyl. Vraždy, krádeže, katastrofy, to vše se stává „pouhou” všedností a přestává být možné vnímat tyto informace jako skutečnosti. Bylo by totiž poněkud destruktivní připouštět si všechny tragédie a představovat si reálně každé zabití, o kterém člověk četl, proto nás dost možná titulky o množství znečištění planety nešokují.

V nekonečném množství obsahu se tak zcela vytrácí podstata a důležitost celé problematiky. Je samozřejmě nadmíru správně, že média rozšiřují povědomí o ekologické katastrofě, vedlejším účinkem je však až jakási alergická reakce značné části populace na slova jako plast nebo vůbec ekologie, což je škoda. Uvěřitelnosti a uchopení situace nepřidává ani fakt, že jsme historicky první, kdo čelí tak výrazným změnám na Zemi, tudíž nám žádný pamětník nemůže z praxe poradit, jak tuto krizi řešit, a vědcům mnoho pozornosti též nevěnujeme.