Snová záležitost
Opilý sen lační po pozornosti.
Už aby byl den,
a on vyprchal - kamsi.
Jen tak se však neodloudí.
Mám otevřené oči,
a přesto sním.
Je to k zbláznění.
Bez názvu
Tma. Chlad. Hodiny právě odbily.
Už ani nevím, kolikrát.
Nad hlavou mi visí hvězdy
a měsíc zas shlíží seshora.
Ostatně jako vždycky.
Začíná to být fádní.
Řeka šumí. Mlhavý listopadový vítr
se prohání po polích.
Vane beze smyslu. Snad aby se někam dostal,
snad aby nebyl tak sám.
Poslední listy tiše šeptají svůj epitaf.
Přijde mráz. A co pak?
Nohy mě zas někam vlečou.
Bůhví, kam dojdou.
Nic z toho nevnímám.
V hlavě mám cíl.
Cíl, do něhož stejně nedorazím.
Marně však doufám,
a tak se toulám dál.
Nejistá vyhlídka
Domek z karet se bortí.
Mám strach.
Srdcová dáma potichu
šeptá cosi.
Zkostnatělá tvář hledíc
z karty kamsi.
Nech toho. Jdi ven.
Sakra.
Byl to jen sen.
Disharmonie
V chaotický změti tónů
nacházím svůj odraz.
Čistá anarchie.
Sled útržků zvuků,
jenž kroutí se před neslyšícím světem.
Tomu se říká hudba.
Hotová disharmonie.
Nebezpečná hra
Hraju domino se svým životem.
Jednou se zprudka pohneš
a...SAKRA.