Smích. Jedna z nejdůležitějších, nejkrásnějších a zároveň nejpřirozenějších složek našeho života. Obecně se pod tímto pojmem skrývá jakýsi projev radosti a optimismu, avšak, jak každý již nejspíš zjistil, ne každý úsměv znamená, že je člověk opravdu šťastný. Rozlišujeme smích přátelský, společenský, umělý či například smích zlověstný a všechny tyto typy úsměvu se od sebe něčím odlišují. Ale napadlo vás někdy, proč se vlastně smějeme?
Schopnost smát se není žádnou novinkou, která by se vyvinula až v průběhu lidské evoluce. Smích má velmi prastaré kořeny, což potvrzuje i fakt, že k smíchu je potřeba limbický systém, což je jedna z nejstarších častí mozku. Avšak ani prvními lidmi to nekončí. Vědci se domnívají, že smích se objevil již před 20 miliony lety. Smát se totiž umí i primitivnější zástupci našeho světa, kterými jsou kupříkladu někteří primáti, psi, či dokonce krysy. Předpokládá se, že se smích vyvinul z vynuceného zrychleného dechu mláďat při hraní, které u mláďat savců posiluje spolupráci a soutěživost. Smích je tedy jednou z nejpřirozenějších součástí nejen lidského, ale také zvířecího chování. Ale proč tedy zrovna tato složka chování přežila tak dlouho? Má vůbec nějaký smysl?
No samozřejmě. Evoluce pouze ve výjimečných případech zachovává něco zbytečného a rozhodně by neodstranila schopnost, která má tak široké spektrum využití a pozitiv. Začněme například vlastností smíchu, kterou dnes společnost potřebuje asi nejvíce. Smích spojuje lidi. Nezáleží na barvě pleti, kultuře či zemi původu, smích je jakýmsi jazykem národů, kterým se dorozumíte všude a s každým. Navíc je smích vysoce nakažlivý, a to nejen díky tomu, že mozek napodobuje mimiku a gesta smějícího, náš mozek zrcadlově reaguje i na samotný emotivní zvuk smíchu. A právě i jeho nakažlivost přispívá k tomu, že se člověk směje až třicetkrát častěji ve skupině než o samotě, a tedy i jeho další prospěšné stránky jsou kontaktem ve skupině umocněny. Smích slouží i jako prostředek k vytvoření vztahu. Je totiž dobře známo, že právě on je jedním z nejzákladnějších požadavků ženy, které očekává od muže, a tedy muž, který dokáže ženu rozveselit, je pro ni mnohem atraktivnější než jiní. Zároveň i muž raději volí ženu, která se směje jeho vtipu. Jak sami vidíte, v obou případech představuje smích základní kámen vztahu mezi dvěma lidmi.
Ale to není vše. Asi nejdůležitějším významem smíchu je jeho schopnost léčit. Schválně si zkuste vybavit, jaký pocit ve vás smích vyvolává. Co cítíte, když se smějete, a jaký pocit ve vás zůstává? Dovolíme si říct, že pro většinu lidí je to pocit radosti a odpočinku. Člověka začne náhle naplňovat jakýsi hřejivý pocit, který jej alespoň na chvíli donutí zapomenout na všechny problémy, zmírňuje stres a uvolňuje jeho mysl, takže se pak může lépe soustředit na to důležité, což je velice užitečné například při učení nebo celkově pro zlepšení paměti. Smích nám svým způsobem napomáhá i s hubnutím, neboť při něm protahujeme svaly a hluboce dýcháme. Neznamená to ale, že veškeré hubnutí zvládneme pouze smíchem. Abychom zhubli jediný kilogram své váhy, museli bychom se smát nepřetržitě minimálně 24 hodin. Ve spojitosti s krásou je však důležité zmínit, že při něm trénujeme i mimiku, a proto dámy, chcete-li se zbavit vrásek a vypadat mladší, smích je tím nejlepším a nejlevnějšímu pomocníkem. Schopnost smát se však také posiluje krevní oběh, asi o třetinu zvyšuje tepovou frekvenci, zvyšuje imunitu, urychluje léčbu, zvyšuje sebevědomí a předchází různým depresím a úzkostným náladám. Slouží však současně jako prevence, a to především před infarktem, nebo jako jakési varování před vážnějšími nemocemi. Mezi ty bychom mohli zařadit kupříkladu Alzheimerovu chorobu, kdy právě změna podnětů, které vyvolávají smích, bývá často mezi prvními příznaky.
Za velkou částí výše uvedených léčebných schopností stojí smíchem uvolněný endorfin, známý také jako „hormon štěstí“. Tento hormon je znám především pro svou schopnost navodit pocit štěstí, dobrou náladu a zachycení „druhého dechu“, což ocení především sportovci. Endorfin má ještě jednu zajímavou vlastnost. Tlumí totiž bolest a zajišťuje vyšší odolnost proti nepohodě. A právě vliv smíchu, vyvolávající endorfin, na toleranci proti bolesti se rozhodl otestovat tým vědců z Oxfordu a Amsterodamu vedený Robinem Dunbarem, který provedl sérii experimentů, při nichž srovnával reakci účastníků na bolestivý podnět po zhlédnutí komedie a nezábavného dokumentu. Výsledek byl neuvěřitelný. U lidí, kteří sledovali komedii, se tolerance k bolesti zvýšila o 50 %.
Smích ale nemusí být pouze užitečný. Sice negativních aspektů smíchu je minimálně, ale i ty je důležité zmínit. Mnoho lidí se například směje pouze proto, aby zakryli svou nejistotu či to, co je opravdu tíží. To pak způsobí, že klamou nejen sami sebe, ale také své okolí, které by jim mohlo eventuálně s problémem pomoci. Ani smích, který má sloužit k zesměšnění někoho jiného, není nevinný a může způsobit oběti nepříjemný zážitek, ze kterého se může jen těžko zotavovat. Takováto forma šikany je bohužel velmi častá a někdy si ani smějící se neuvědomí, jak moc oné osobě ubližuje. Jako nezvyklý, ale zároveň nebezpečný případ nezdravého smíchu můžeme uvést nemoc smíchu. Ta propukla například v lednu r. 1962 v tanzanské vesnici Kashasha, ležící na západním břehu Viktoriina jezera. V misijní internátní škole se zde začaly smát tři dívky a ani přes svou snahu se nemohly po několik hodin, pouze s malými přestávkami, přestat smát. Postupně se nakazily i další žačky. Některým šťastným záchvaty smíchu po pár hodinách ustaly, jiné se však smály několik dní. Ani po čtvrt roce epidemie smíchu neustala, a proto se vedení misie školy rozhodlo školu přechodně uzavřít a žákyně poslat domů. To však způsobilo jen to, že se nákaza rozšířila do dalších oblastí, až do okresního města Bukoba. Další případ se objevil v červnu téhož roku ve vesnici Kanyagereka, ležící asi 20 mil od Bukoby. Žákyně byla pro své nezastavitelné záchvaty smíchu poslána domů, kde však nakazila celou svou rodinu a další okolní vesnice. Celkem se v okrese Bukoba nákazou smíchu nakazilo víc než tisíc lidí, z nichž převážná část byli děti či mladiství. V mnoha případech docházelo i ke ztrátě vědomí, neboť takto dlouhotrvající smích je pro naše tělo velkou zátěží. Nejdelší záchvat trval i 16 dní. Doposud bohužel nebyl zjištěn důvod těchto dlouhodobých záchvatů smíchu, a to ani po mnoha provedených testech (např. na drogy, bakterie, viry apod.), což jen potvrzuje to, že i obyčejný smích je pro nás stále ne zcela probádanou oblastí, která možná skrývá mnohá překvapení.
Ale jak řekl například Victor Hugo: „Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by se měl považovat za ztracený.“ Takže pokud máš zrovna pocit, že ti všechno padá na hlavu a nevíš co dál, tak nezoufej a usměj se. S úsměvem jde všechno snáz.
Zdroje:
https://psychologie.cz/proc-se-smejeme/
http://icmtrebic.cz/proc-se-smejeme/
https://www.mojeequa.cz/blog/7-duvodu-proc-se-smat/