NULL
Mezi nejvýznamnější české spisovatele a dramatiky patří bezpochyby Jan Werich. Kromě divadelní tvorby ho proslavila především humoristická sbírka pohádek Fimfárum, která se stala oblíbenou četbou dětí i dospělých. Málokdo už ale zná jeho neméně geniální povídku Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, jejíž originalita spočívá v používání pouze jednoslabičných slov. S Werichovým uměním se určitě nemůže nikdo z nás rovnat, přesto se pohodlně usaďte a poslechněte si pohádku o tom, jak se klaun stal králem, která je inspirována právě tímto příběhem.
Princ a klaun
Žil kdys kdes král. Snad zval se Jan či Vít, kdo ví. Já ne. Však Bůh tak chtěl, že ten král chřad. Noc co noc chřad víc a víc, neb byl už moc stár. A tak si řek, že snad je čas, by vdal svých pět dcer. Však kdo by byl vhod na ten post? Muž, jenž má dům, ctí čest i svůj rod a zná svět, by vlád líp než on sám. A tak si sed a psal. Pak pták se vznes a vzal ten list přes poušť, neb tam žil princ Drag.
Sic byl to princ, však zjev měl jak čert, sval jak býk a meč, s nímž ťal by ti hned hruď. No a pak je tu klaun a ten má rád tu z dcer, již chce si Drag vzít. Klaun je jen kmán, ne princ, však král má ho rád. Je jak syn, což si vždy přál. Co teď? Snad má král plán.
A už jsou tu, princ i klaun. „Co dá ti moc, by vlád zde mír a lid byl rád?“ ptal se král. Drag hned se dmul, že on to zná. „Jen zbraň, jíž měl by ses bát. To je ta věc.“ Klaun se smál a řek: „U nás i kluk ví, že boj je zlo a pár slov je víc než zbraň.“ A má recht. Přec princ řval, až třás se hrad, že je to lež a že chce fér hru. I přes vzdor má teď trůn klaun. A král je rád, neb už ví, že Drag je blb. A blb, co má moc, to je zlá věc. To vím i já.
Tereza Kubíková
(zdroj obrázku: detsky.blog.cz)
Uložit
Uložit
Uložit