Ne každý, kdo prochází nebo projíždí po hlavním mostě ve Strakonicích, ví, že byl pojmenován podle jednoho z nejvýznamnějších českých bojovníků za demokracii a svobodu, Jana Palacha. Byl jedním z mnoha Čechů, kterým vadilo, jak komunistická strana pod nátlakem sovětského svazu pohřbila Pražské Jaro v roce 1968. Palach se s tím však nehodlal smířit a chtěl, aby se to nezametlo pod koberec. Pro názory své a mnoha dalších obětoval vlastní život, a dal tak najevo nesouhlas s režimem a vyzval občany k dalšímu odporu. Jeho čin sice vyzněl do prázdna, ale v srdcích Čechů zůstal jako hrdina, který se nebál obětovat pro dobro ostatních. Nebyl však jediným, kdo se rozhodl upozornit na nastalou situaci sebevraždou. Již sám Palach předpokládal, že nebude poslední, a skutečně nedlouho po něm jej následovali další Češi, kteří obětovali svůj život také. Jejich jména ovšem nejsou tak známá.
Josef Hlavatý
Mladý plzeňský dělník, pracující v Prazdroji, Josef Hlavatý se upálil čtyři dny po Palachovi v Plzni, úmyslně na podstavci odejmuté sochy T. G. Masaryka. Stejně jako pražský student chtěl dát najevo nesouhlas s režimem a se sovětskou okupací. Stalo se tak zrovna při projevu prezidenta Svobody v Praze, který právě od sebeupalování odrazoval a na zprávu o jeho činu reagoval živě. Zemřel o pět dní později. Poněvadž měl ale předtím problémy s přílišným holdováním alkoholu, je pravděpodobné, že při činu byl návykovou látkou dosti ovlivněn. Tato skutečnost se velmi hodila např. Rudému právu, které následně Hlavatého pošpinilo.
Jan Zajíc
Jan Zajíc byl šumperský student, který se v Praze po Palachově smrti zúčastnil protestních akcí, včetně hladovky, na Václavském náměstí. Vadilo mu, že Palachovy požadavky zůstaly bez odezvy. Při výročí komunistického převratu, 25. února 1969, se rozhodl upálit. Zemřel ještě toho dne, ale žádný významný pohřeb neměl, režim nechtěl podněcovat další protesty a demonstrace. Dnes se podle něj jmenuje šumperské gymnázium, kde studoval. Jeho jméno nese i náměstí v rodném Vítkově ve Slezsku. Město také uděluje cenu Jana Zajíce za hrdinské, umělecké či charitativní počiny.
Evžen Plocek
Evžen Plocek se upálil v dubnu 1969. Stalo se tak v Jihlavě, a přestože byl ve městě uspořádán demonstrativní pohřeb, na jeho čin se na dlouhou dobu zapomnělo a ani teď není příliš známý. V době činu mu bylo již 39 let a na rozdíl od předešlých hrdinů šlo o dospělého člověka, který v té době žil s manželkou a mladým synem. Podobně jako u Hlavatého mu měla StB naměřit větší objem alkoholu v krvi, ale tato skutečnost mohla být, stejně jako u plzeňského dělníka, zmanipulována.
Je tomu již 52 let, kdy Jan Palach zemřel, ale zároveň uplynulo už více než 30 let od doby, kdy se jeho myšlenky konečně uskutečnily a vlast nastoupila na svou cestu k demokracii.
https://www.dotyk.cz/magazin/jan-zajic-sebeupaleni-30000923.html