NULL
Na přelomu května a června jsem se zúčastnila mezinárodního Workcampu v německém Bad Salzugen. Týden tam trávila i mezinárodní skupina přistěhovalců z blízkého východu. Využila jsem příležitosti, seznámila se a s mým novým kamarádem Georgem dala dohromady článek.
George je obyčejný 13letý chlapec, který rád hraje fotbal a basketbal, poslouchá hudbu, 
cestuje a získává nové vědomosti. Jeho snem je stát se lékařem nebo fotbalistou. George je jezíd a pochází z druhého největšího iráckého města Mosul, ležícíhov Kurdistánu. Město od června roku 2014 ale okupuje Islámský stát. Tato teroristická organizace páchá genocidu na etnicko-náboženské komunitě Jezídů. Mezi příslušníky této komunity patří hlavně Kurdové ze severního Iráku. V menšinách se nacházejí také v Sýrii, Gruzii, Rusku, Arménii a Turecku.
V jejich náboženství se mísí řada prvků z hinduismu, judaismu, křesťanství, islámu, šamanismu, zoroastrismu a dalších. Tradičně věří v 7 andělů a nečinného Boha, kterého zastupuje nejvýznamnější anděl s podobou páva - Melek Táús (Šajtán) . V jejich historii na nich bylo spácháno 72 masakrů. Genocida se počítá jako 73. Jezídové jsou zabíjeni, děti musí povinně chodit na hodiny islámu a ženy jsou vězněny jako sexuální otrokyně. Příslušníci IS je označují za uctívače ďábla, protože se jméno anděla Meleka Táúse shoduje se jménem satana, které se zmiňuje v Koránu.
George mi řekl o přeživší z otroctví a obchodu s lidmi a aktivistce za lidská práva Nadii Murad a o její kampani na sociálních sítích, kde vyzývá ostatní, aby se k ní připojili statusy s hasthagy:
#StopYazidiGenocide #StandforYazidiWomen
George před IS prchl se svou sestrou a bratrem. Jejich cesta trvající 1 měsíc vedla přes Turecko, Bulharsko, Srbsko a Maďarsko až do Německa, kde teď už 7 měsíců společně žijí. Jejich rodiče nemohli jít s nimi, protože neměli dostatek peněz a cestovní pasy. Jejich situace v Iráku je bohužel velmi špatná a nacházejí se v neustálém ohrožení. Se svými dětmi jsou v kontaktu jen přes telefon, ale i to jim dává sílu, protože ví, že jejich nadevše milované děti jsou v bezpečí.
George chodí do školy, kde nemá moc kamarádů a učí se německy (už umí velmi dobře). Vzpomínám si, jak mi vyprávěl, že vše je pro něj nesmírně těžké, protože tu nemá celou rodinu a moc mu chybí. Je to velmi milý kluk s laskavým úsměvem, který rád pomáhá ostatním a já jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost ho poznat, popovídat si s ním a vidět věci z jiného úhlu pohledu.
Lucie Růthová