Symbol Pražského jara, odporu českého národa proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy, hym
na Sametové revoluce….takováto a jistě i jiná pojmenování můžeme dnes zaslechnout, když někdo zmíní píseň Modlitba pro Martu, již zazpívala zpěvačka Marta Kubišová 21. listopadu 1989 z balkonu Melantrichu pro zcela zaplněné Václavské náměstí. Na začátku, kdy skladba vznikala, by nikdo nečekal, že sehraje tak významnou roli v událostech minulého století. Původně byla napsána v roce 1968 pro seriál Píseň Rudolfa III. s názvem Modlitba. Autorem textu, který je na motivy Jana Amose Komenského, se stal Petr Rada, jehož později přiměl nátlak režimu emigrovat do Austrálie. Hudbu k němu složil Jindřich Brabec.
Dne 23. srpna 1968, dva dny po okupaci, Marta Kubišová nazpívala píseň v nahrávacím studiu Československé televize, odkud se následně na magnetofonovém pásku dostala do rozhlasu, jenž burcoval k odporu proti okupantům. V seriálu se objevila na podzim, avšak s dodatkem, že nijak nesouvisí s aktuálním politickým děním. Každý si to samozřejmě vyložil po svém. V dubnu následujícího roku byla skladba zakázána a zpěvačka musela řešit četné problémy. Při vystoupení v červnu v Bratislavě ji odmítli zabírat kamerami a když odvětila, že si můžou dělat, co chtějí, ale že zpívat bude, tak se záhadně ztratily noty. Úplný zákaz vystupování přišel až v lednu 1970, ani ten však Martě Kubišové v koncertování nezabránil. Modlitba tajně zaznívala na undergroundových akcích, kam byli pozváni jen vybraní lidé. Zpěvačka byla mezi prvními, kdo podepsal Chartu 77, díky čemuž byla stále více sledována a stíhána policií StB. Poprvé po dlouhé pauze veřejné vystoupila až v roce 1988 na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, kde zazpívala československou hymnu. Přišel 21. listopad 1989 a zpěvaččino známé vystoupení před tisícovkami lidí. Tehdy za ní přišel Ondřej Vetchý se slovy, že ji Václav Havel potřebuje. Když dorazila, tak na místě potkala spoustu svých přátel a chartistů. Najednou ji Jiří
Černý vystrčil na balkón s tím, že by to chtělo tu ,,modlitbičku“, a zpěvačka stanula před více než sto tisíci lidmi. Nezpívala skoro 19,5 roku a teď měla před sebou plný Václavák. Pustila se tedy do zpěvu a náměstím se začala linout slova symbolizující pro mnohé příchod tak dlouho očekávané svobody.
Po dlouhé době, v roce 2018, se píseň konečně dočkala ocenění za nejlepší skladbu století a videoklipu. Marta Kubišová už sice svoji kariéru před dvěma lety ukončila, ale její píseň bude navždy považována za hymnu revoluce a zpěvačka za jednu ze statečných osobností naší historie.