Od roku 1526 byly české země zastrčeny do pozadí na evropské scéně. Staly se součástí jedné z velmocí, Habsburské říše. Habsburkům o blahobyt Čechů nikdy nešlo, o nějakých privilegiích si mohli nechat jen zdát. Není divu, že Češi rakouské císaře nenáviděli a nebáli se proti nim povstat a bojovat.
Vedle povstání u Chlumce nebo Chodských nepokojů je nejvýraznější událostí českého odboje České stavovské povstání z let 1618-20, ukončené právě bitvou na Bílé hoře. Tehdy proti císařství bojoval celý národ, nikoli pouze jeden rod nebo město.
Hlavními důvody k povstání byla snaha České království do jisté míry osamostatnit. Česká šlechta, neboli české stavy, chtěla větší moc. Svým způsobem to tedy mělo vypadat podobně jako vazalství císaři. Jako další důvod se ukázalo náboženství. Katolictví z Rakouska se zde střetávalo s husitskou církví, která byla pro Habsburky nepřijatelná a byla zakázána.
Na jaře 1618 se v Praze konal císařem nepovolený sněm českých stavů, kde se řešily pochopitelně proticísařské myšlenky. Nedlouho po sněmu následovala známá defenestrace, v historii Čech již třetí. Brzy bylo jasné, že povstání se střetne s císařem a že bude mít minimální podporu ze zahraničí.
V roce 1619 svedly české stavy sérii menších bitev s císařskými oddíly. I když nebyly příliš úspěšné, stačilo to na vytvoření nové ústavy a založení nového, podle představ stavů konfederačního státu s voleným králem. Tím byl záhy zvolen Fridrich Falcký a císař Ferdinand byl sesazen.
V tu chvíli se již všechno začalo obracet proti Čechům. Císař si sérií uzavřených mírů se svými sousedy zařídil klid a mohl se tak věnovat jen Stavovskému povstání. Navíc přidal k rakouské armádě i armádu Katolické ligy a vyrazil s nimi do Čech.
Nějakou dobu se dařilo českým velitelům brzdit rakouské armády, ale nedokázali je zastavit. Císař se tak poměrně rychle dostal přes české území a v listopadu 1620 dorazil k Praze. Zde, na Bílé hoře, se připravovala na obranu zbylá Stavovská armáda.
Pak přišel 8. listopad. Císařská armáda byla při prvním útoku na Bílou horu odražena, ale druhý útok už obrana neustála. Za dvě hodiny byla bitva rozhodnuta. Následující měsíce už měly jednoduchý spád. Povstání bylo definitivně poraženo, české země připadly zpět císaři a ten byl korunován znovu českým králem.
Povstání tedy i přes svou snahu žádný posun v postavení Čech nepřineslo. Právě naopak. Císař viděl v Češích neposlušné poddané a vzhledem k nim velice přitvrdil. Bitva na Bílé hoře je někdy nazývána jen jako šarvátka. Sice nebyla velká, ale měla a má velký význam. Jako definitivní konec šťastných dějin českých zemí pro další tři staletí, ale zároveň, bohužel, i jako jedna z mnoha příčin vypuknutí třicetileté války.
Zdroje: