Minulou sobotu jsem se zúčastnil recitátorské přehlídky nazvané Třeboň poetická. Byla to pro mě první zkušenost tohoto druhu, proto bych vám chtěl o ní něco říci. Je to přehlídka, kde. Bla bla bla, tak tohle byla nuda, že?
Protože akce byla pro mě značně netypická a plná překvapení, pokusím se o ní napsat značně netypicky a překvapivě.
Překvapivá Třeboň?
Překvapivě hezké divadlo. Z jeviště
Překvapivě daleko do hlediště.
Překvapivě malý kolektiv s
Překvapivě přátelskou atmosférou.
Překvapivě hezký zámek s
Překvapivě ošklivým interiérem, kde jsme byli ubytovaní.
Překvapivě jsem se nesesypal trémou a svůj příběh odrecitoval. Po mém nepřekvapivém zjištění, že divadelnická banda je dobrosrdečná, a tedy jim mé čítankové čtení čárek nevadí, jsem si oddychl zcela a začal jsem si přehlídku užívat.
Jako doprovodný program přijal brněnský Voiceband. Je překvapivé, že skupina slov, které několik lidí opakuje stále dokola, může znít tak zajímavě. Poslechněte na jejich webu: http://ustaf-voiceband.cz/nahravky, ale pro pravý zážitek stejně musíte jet za nimi. Ráno mě již ale nepřekvapilo, že mě bude bavit říkat náhodná slova s nimi na hlasové rozcvičce. Stačí chytit správný rytmus a máte o zábavu postaráno.
Při druhé recitaci jsem ocenil Honzovu a Vítkovu iniciativu, aby diváci byli spolu s námi na jevišti a my tak měli bližší kontakt, protože recitace byla překvapivě lehčí, alespoň co se mě týče.
Nepřekvapivě brzo jedeme domů, protože dobré akce uběhnou rychle a ty skvělé ještě rychleji.
„Třeboni, uvidíme se příští rok.“