NULL
Dne 31. května 2013 se všichni studenti druhých ročníků zúčastnili dvouhodinové besedy Mgr. Martina Karase, ředitele Dětského centra Jihočeského kraje. Podobná akce se nekonala poprvé – besedu a následnou návštěvu centra absolvují druháci každoročně, je součástí dlouhodobé spolupráce dětského centra a našeho gymnázia. Původně plánovaná beseda se nakonec „zvrhla” spíše v přednášku, neboť pan Karas mluvil sice poutavě, ale poněkud zeširoka. V průběhu dvou hodin nás seznámil s historií dětského centra, jeho současným stavem, službami, které toto zařízení poskytuje, i tím, jak probíhá adopce. Řečnický styl pana Karase je jasný, přesný, poutavý a naštěstí oproštěný od paragrafů i patosu, celé vyprávění navíc prokládal skutečnými příběhy dětí i maminek. Mluvilo se také o aktuálních tématech, jako plánovaném nahrazení ústavní péče tou pěstounskou nebo adopci dětí homosexuálními páry.
Ačkoli má většina obyvatel Strakonic zafixované dětské centrum jen jako „kojeňák”, starají se zde i o starší děti, především o sourozence nebo děti, jež se ocitly v okamžité tísni. Mají tu zajištěnou zdravotní, sociální i psychologickou péči, výchovu a vzdělání. Je postaráno i o děti s tělesným či duševním postižením. Kromě toho centrum pomáhá nastávajícím matkám dobře se zhostit svých mateřských povinností a těm, které to nezvládly, podává pomocnou ruku při zvládání tak těžké situace, jako je odebrání dítěte. Dětské centrum rovněž poskytuje pomoc dívkám, jež třeba neplánovaně otěhotněly a nepřejí si, aby o tom někdo věděl – mohou zde diskrétně prodělat pozdní fázi těhotenství a následně tajně porodit.
Jak jsem zmínila, tato přednáška bude mít ještě jakési pokračování v podobě návštěvy dětského centra, kde budeme mít možnost prohlédnout si jeho fungování v praxi. Jako každý rok tam nepřijdeme s prázdnou. Prohlédneme své pokojíčky, půdy a sklepy a budeme pátrat po opuštěných hračkách, jež by mohly přinést radost i dalším dětem. Sbírka hraček se samozřejmě nemusí omezit jen na druháky, proto jménem nás všech i dětí z dětského centra žádám studenty gymnázia, zda by byli ochotni darovat své staré plyšáky, donesli je do školní knihovny paní Kostkové, a dali jim tak šanci prožít druhý život u dětí, které měly v životě méně štěstí než my.
Anna Kolářová