NULL
Spojené království Velké Británie a Severního Irska se ve čtvrtečním referendu rozhodlo po 43 letech opustit Evropskou unii. Hlasování byla přičítána velká váha nejen proto, že šlo teprve o třetí celoplošné referendum v historii britských ostrovů, ale zároveň i kvůli tomu, že jeho výsledek významně ovlivní nejen tamní, ale i mezinárodní politickou scénu.
Samotnou myšlenku referenda nesoucího velmi jednoduše položenou otázku s dvojí možností odpovědi představil britský premiér David Cameron před několika měsíci. K takovému kroku přistoupil, aby pro svoji konzervativní stranu získal i sílící hlasy euroskeptiků, a mohl tak i podruhé dosednout na křeslo britského ministerského předsedy. Od té doby se naplno rozběhla kampaň na obou stranách barikády. Jednou z klíčových událostí bylo vyjednávání představitelů členských států a šéfů evropských institucí společně s Davidem Cameronem o udělení zvláštního statutu Spojenému království, pokud by země EU neopustila. Šlo zejména o otázky týkající se migrace či přijetí eura. Po intenzivních diskusích se Cameron vrátil zpátky do Downing Street a aktivně se angažoval v kampani za setrvání monarchie v EU. Po jeho boku stály světové špičky jako Barack Obama, lídři evropských států i další známé osobnosti, například herec Benedict Cumberbatch.
Proti Cameronovi stáli bývalý londýnský starosta Boris Johnson nebo předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage. Ti tvrdili, že zbytečná byrokracie Bruselu okrádá Velkou Británii o její nezávislost a suverenitu. Od vystoupení z Evropské unie si slibovali zejména moudřejší využití peněz, kterými přispívá království do evropského rozpočtu, nebo větší slovo v otázce imigrace, nejen ze zemí mimo EU, ale i ze států uvnitř Schengenu, zejména těch východoevropských.
Rozsáhlé průzkumy předpovídaly vesměs velmi těsnou porážku kampaně propagující odchod z Evropské unie. Čím více se ale hlasování blížilo, tím více se zvyšovaly šance euroskeptiků. K obratu došlo po smrti britské poslankyně Jo Cox, která aktivně vystupovala proti případnému brexitu. Tu napadl starší muž se slovy „Britain first!“. Oba tábory v reakci na tento incident zrušily veškeré své akce.
K samotnému hlasování došlo ve čtvrtek 23. června. Ve 22 hodin tamního času se uzavřely volební místnosti a během noci probíhalo sčítání, jehož výsledky byly známy v brzkých ranních hodinách. Ještě před prvními oficiálními výsledky se dávaly větší šance výhře zastánců EU; jejich výhru, byť těsnou, předpovídala i většina sázkových kanceláří. O to více zůstal svět v šoku, když bylo ke konci sčítání již více než jasné, že se britský lid rozhodl pro odchod z evropského projektu; pro setrvání hlasovalo 48 % obyvatel a pro odchod 52 %.
Výsledek referenda měl okamžitý dopad nejen na britskou politickou scénu, ale i na tamní ekonomiku. Kvůli panice na trzích se libra propadla na své několikaleté minimum a ceny akcií rapidně klesly. Krátce po vyhlášení oficiálních výsledků stávající premiér David Cameron oznámil svoji rezignaci.
„Nemyslím si, že by bylo správné, abych byl kapitánem, který povede naši zemi do jejího nového cíle.“Dle jeho slov by nový ministerský předseda měl být zvolen v říjnu na sjezdu strany. Zatímco se Cameron bude snažit během následujících tří měsíců připravit půdu pro svého nástupce, bude to až Cameronův následovník, který povede vyjednávání s EU a ponese odpovědnost za celý proces brexitu.
„Jako premiér udělám vše, co bude v mých silách, abych tuto loď v příštích měsících stabilizoval.“Jean-Claude Juncker ve společném prohlášení nejdůležitějších představitelů evropských institucí vyzval Spojené království, aby co nejdříve zahájilo proces odstupu z Evropské unie.
„Nyní očekáváme od britské vlády, že začne co nejdříve konat na základě rozhodnutí britského lidu, jakkoliv bolestný tento proces může být. Další zdržování by jen prodloužila období nejistoty.“Cameron ale článek 50 Lisabonské smlouvy zatím neaktivuje. Tento článek umožňuje členským státům rozhodnout se pro vystoupení z Unie a zároveň stanovuje dobu pro vyjednání budoucího vztahu země s EU na dobu dvou let. Jakékoliv prodloužení této lhůty musí být jednomyslně odsouhlaseno všemi členskými státy.
„Předtím se musíme ujistit, jaký bude náš vztah s Evropskou unií. A jak jsem řekl už předtím, musí to vyjednat můj nástupce. Je to naše suverénní rozhodnutí a je na Británii, jak to bude probíhat.“V současnosti jsme svědky toho, jak britští voliči mění svůj názor, a to zejména v souvislosti s problémy, kterým byla britská ekonomika vystavena. Mnozí by se dnes rozhodli jinak také kvůli určitým skutečnostem, které vypluly na povrch. Nigel Farage, jehož „Leave“ kampaň slibovala přesměrování 350 milionů liber, kterými Spojené království přispívá týdně do evropského rozpočtu, do britského zdravotnictví, v BBC uvedl, že taková tvrzení neměla být součástí kampaně a že takové sliby nemůže dodržet. Velká část Britů také chápala svůj hlas pouze jako protest proti vnitřnímu uspořádání a politice Bruselu. Tento fenomén označují mnohá média jako tzv. #regrexit.
Společně s proběhnuvším referendem a s ním spojenými kampaněmi vzrostl i počet násilných incidentů mezi obyvateli s xenofobními či rasistickými motivy. Mnozí přistěhovalci jsou tak vystavováni verbálním i fyzickým útokům místních obyvatel.
Z demografie hlasování lze vyčíst nejen, že se země na základě výsledků referenda zdá rozpolcena na dva tábory, ale také to, že výrazné rozdíly panují i mezi jednotlivými zeměmi Spojeného království, městy a venkovem, ale také mezi věkovými skupinami.
Skotsko již v souvislosti s vlastním referendem o (ne)závislosti na Londýnu vyslovilo před dvěma roky svoji proevropskou orientaci. Není se tedy čemu divit, když se před pár dny nadpoloviční většina Skotů (62 %) vyjádřila pro setrvání v Evropské unii. Skotská premiérka se ve svém pátečním tiskovém prohlášení nechala slyšet, že druhé hlasování o skotské nezávislosti je proto znovu na stole.
Kromě Skotska by i Severní Irsko raději zůstalo (55,8 %) součástí evropského projektu. Mnozí se obávají, že se v Severním Irsku může opět zvýšit míra násilí, a to v souvislosti se skupinami, které v minulosti násilně bojovaly za sjednocení Irského ostrova.
Navzdory tomu je ale početnější Angličané a Velšané přehlasovali. Jedinou výjimku tvoří Londýn, který naplnil očekávání a jeho obyvatelé by raději setrvali ve svazku s Evropskou unií (pro setrvání se vyslovilo 60 % Londýňanů).
Nemalé rozdíly jsou patrné i mezi různými věkovými kategoriemi. Zjednodušeně řečeno, čím starší volič, tím větší pravděpodobnost, že se rozhodne pro opuštění Evropské unie. Sociální sítě se tak v pátek probudily do příspěvků s označením #NotInMyName, #WhatHaveWeDone; mladí Britové se touto cestou rozhodli vyjádřit svůj nesouhlas s výsledky referenda. Ve spojitosti s tímto faktem se také připomínala skutečnost, že dospívající mezi 16 a 18 lety nemají podle britských zákonů aktivní volební právo, přestože soudě podle jejich příspěvků na internetu měli k této problematice co říct. Přesto se ale spolu se svými o několik let staršími vrstevníky zapojili do kampaně, a to hlavně na Facebooku a Twitteru.
Důkazem toho, že mnozí Britové nejsou ani zdaleka spokojení s nastalou situací budiž to, že před pár dny vznikla iniciativa pro uspořádání druhého referenda. Petice získala téměř čtyři miliony podpisů, a britská vláda je tudíž povinna se jí zabývat (jakákoliv petice s více než 100 000 podpisy musí být projednána v parlamentu). Desetitisícovou podporu získala také petice za osamostatnění Londýna a jeho připojení k Evropské unii. David Cameron se ale na jednání v parlamentu nechal slyšet, že výsledek referenda je definitivní a nezvratný.
Zajímavou statistiku také zveřejnil celosvětový vyhledávač Google. Z těchto statistik vyplývá, že výrazy jako „Co to je EU“, „Co se stane, když vystoupíme z EU?“ byly okolo půlnoci (dvě hodiny po uzavření volebních místností) nejčastěji vyhledávanými otázkami po dobu trvání kampaně.
Prognózy pro Spojené království a Evropskou unii jsou všelijaké, existuje nesčetné množství možných scénářů. Někteří politici mluví o tom, že britská ekonomika je natolik silná, aby brexit ustála a zvládla dál prosperovat. Přesto to nic nemění na tom, že se během jednoho dne Velká Británie propadla z 5. na 6. místo v žebříčku nejsilnějších ekonomik světa. Nezpochybnitelným faktem je i to, že velká část vývozu i dovozu závisí na volném evropském trhu, ke kterému monarchie po vystoupení z EU nebude mít přístup. Pokud by si ale chtěla Británie zachovat přístup k volnému trhu (přijala by tedy tzv. norský model), musela by i nadále respektovat volný pohyb zboží a osob, proti čemuž kampaň pro odchod z EU nejvýrazněji brojila. Podle renomovaných ekonomů by si Londýn zároveň nemohl bez přístupu k evropským trhům zachovat pověst světového finančního centra, které by se tím pádem nejspíše přesunulo do německého Frankfurtu nad Mohanem, kde sídlí také Evropská centrální banka.
Co se týče Evropské unie, v návaznosti na britské referendum se vyslovily například různé osobnosti evropských politik o uspořádání vlastních referend, mezi něž patří například Francie, Nizozemsko nebo Itálie. Evropské politické špičky přesto věří, že evropský projekt tuto krizi překoná. Představitelé států napříč světadílem se shodují, že Evropská unie potřebuje změny a reformy, bez nichž se pro budoucí fungování neobejde.
Jakékoliv následky pro obě strany, ať už negativní, či pozitivní, budou však vidět až s odstupem času.
Tomáš Pacovský
Zdroje: spectator.co.uk, bbc.com, europa.eu, Česká televize