Zavření hranic Maďarské republiky začátkem září z důvodu ochrany obyvatelstva mohlo vypadat jako velice zvláštní. Mnohými to bylo označeno jako další krok k omezení demokracie v Maďarsku a k větší izolaci země. To už byl několikátý pofidérní krok, ale jak vypadaly ty prvotní?
Vše začalo v březnu tohoto roku a bez okolků. Evropa byla ve velkých problémech způsobených koronavirem a pozornost médií tak byla v posledních měsících upřena pouze na něj. Toto se ukázalo jako výborná příležitost pro maďarského premiéra Viktora Orbána, už dříve považovaného za velmi autoritářského politika, který si nyní dovolil další krok. Parlament odhlasoval jeho návrh na úpravu režimu, pozměnil Ústavu (například změnil název státu, v němž zmizelo slovo republika), nově může vláda řídit zemi pomocí dekretů, omezila moc parlamentu a v době vyhlášeného nouzového stavu mohla mít větší kontrolu nad tiskem, médii, velkými společnostmi a firmami. Tato kontrola ovšem rozhodně neskončila spolu s nouzovým stavem. Brzy se probrala mezinárodní scéna a pustila se do ostré kritiky vůči Orbánovi a jeho krokům. Kritizovali omezení demokratické vlády a vliv maďarského premiéra na rozhodování parlamentu. Není to poprvé, co byl Viktor Orbán označen za diktátora a země za nedemokratickou.
Ačkoli se na maďarského premiéra valila kritika že všech stran, nikdo se neodvážil k nějakým razantnějším krokům. Vláda tak vládla a vlastně dodnes vládne v podstatě neomezeně. Ani s koncem nouzového stavu v půlce června se nic zásadního nezměnilo. Orbán dál brojil proti maďarské opozici a státní média si musela dávat velký pozor, jak se o situaci vyjádří a co o premiérovi napíšou.
V zemi také zesílily demonstrace, například za přesunutí budapešťské univerzity do soukromého vlastnictví vládou vybraných osob, což se lidem nelíbilo a obávali se narušení nezávislosti univerzity, jejíž studium se zaměřuje na filmovou a divadelní scénu, a možné ovlivňování her nebo filmů je velký zásah do demokracie daného státu. Vzácností ale nebyly ani protesty proti vládě nebo premiérovi. V rámci odporu vzniklo několik nezávislých internetových webů a dokonce zde začala vysílat rádiová stanice Svobodná Evropa, u nás známá například z dob Železné opony.
Orbán začal řešit i jeho mezinárodní kritiku. Například požadoval rezignaci české místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové za výrok, že v Maďarsku je demokracie nemocná. Česká politička se jako další z evropských politiků odhodlala ke kritice maďarského režimu v září, kdy dávala jasně najevo, co si myslí o maďarské vládě a tamní situaci. Žádné rezignace se ale nedočkal a naopak sklidil další kritiku od Evropské unie.
Že v Maďarsku poklesl vliv demokracie je neoddiskutovatelné. Je pravdou i to, že Evropa se angažuje velmi slabě. I přesto ale premiér Orbán ví, že udělal mnoho kritizovaných kroků, a po jakémkoli dalším už může pohár trpělivosti přetéct.
Zdroje:
https://eurozpravy.cz/clanky-