O potopě, lásce a silnici.
Velká voda
Barbora Kůtová
Kroky v dešti
Skloněnou mám hlavu
V dáli hlasy slyším
„To vypadá na záplavu“
Velká voda žene se sem
Přes louky, pole, ba i lesem
Bere si vše, nač přijdeTADY MÁ BÝT OBRÁZEK
Bez rozdílu
Muž či žena
Hodný či zlý
Vždy stejná měna
Většina se topí v proudu
Ženou se vstříc poslednímu soudu
Pár zbylých nad hladinou
Začalo po opojném vzduchu lapat
Nádech
Výdech
Už přestává i kapat
Nevzdali to
Mohou dále světem šlapat
Vždyť nestačilo nic víc,
Než začít plavat
TADY MÁ BÝT OBRÁZEK
Chuť medu
Kristýna Strnadová
Zpěv ptáků, blíží se ráno,
a ve větru jako by bylo psáno
Hořkou chutí, trochu skrytě
jen dvě slova – miluji tě
Pod tenkou vrstvou medu,
spatřil bys i další větu
Není nic lepšího
než navždy vzdát se světu
TADY MÁ BÝT OBRÁZEK
Světlušky
Kristýna Strnadová
Západy slunce nad
večerní krajinou,
noci dlouhé, ztrácí se sny
sálající léto z tvých očí,
utíkají vteřiny, hodiny, dny.
Při nočních procházkách temným lesem
najednou nemám ponětí, kde jsem,
A jediné, co stále vnímám,
jsou světlušky, s kterými splývám
tahle čtvrť
Zuzana VodákováTADY MÁ BÝT OBRÁZEK
tahle čtvrť zůstane stejná
jedenáct ráno
kovovej asfalt
a bledý sluníčko
který se do něj opatrně opírá
kočky chodí od domu k domu
přelejzají cizí ploty
a nikomu to nevadí