ve světle pouliční lampy
protáhlé stíny na podlaze
schován před zraky všech
strach pohlcuje jeho údy
trestá nás spravedlivě
mráz
...
skleněné střepy na podlaze
ubohý obraz v jednom z nich
dívka na kolenou
ozývá se srdcervoucí pláč
ruce zaťaté v pěst
krvavé krůpěje stékající po prstech
rozbité zrcadlo – sedm let smůly
...
malý kamínek uprostřed ničeho
obklopen prázdnotou
přede dveřmi zaváhal
klepání se ozvalo o půlnoci
bílé hvězdy jako díry do minulosti
obnažen svitem měsíce
smysl se vytratil ze vzduchu
kamínek zrnkem pravdy
prázdnota – lidská přirozenost
...
svět zachvátily plameny
Popel zaplňuje plíce
„děti nechte na ulicích,
staří do bezpečí“
rudá zář pálí do očí
všechny slzy na světě ji neuhasí
bílé světlo schované za červánky
naděje na záchranu ?
ledový nádech svobody
...
chodba bez ozvěny
zamčené dveře s nápisem ,,vstupte"
zvědavé oči hledající pravdu
osoba bez tváře
její hlas, ač líbezný, varování sděluje
světlo na konci temnoty
šance na návrat