NULL
Žádné studentské májové veselí se nemůže obejít bez takových radovánek, jako jsou muzika, tanec, humor, klobásy a pivo. Toho se vypíjí desítky až stovky litrů. Přemýšlí ale někdo nad tím, jak ono určité pivo chutná?
Podobné akce provází pokaždé jeden a ten samý nešvar. Návštěvníkům je zcela jedno, co pijí... Hlavně když pijí. Bez alespoň malé dávky alkoholu by nebyla většina z nich schopna užívat si naplno, uvolnit se, jít pod pódium a tančit. Ale přesně tohle je jaksi vyžadováno.
Většinou to probíhá asi takto:
- Přijdu na místo určení. Splavený a s nepopsatelnou žízní.
- U stánku, kde čepují, je řada. Velká.
- Během čekání mi dojde, že mám vlastně ještě hlad.
- Když ostatní vidí, jak zarputile postupuji řadou vpřed, vesele mi podávají peníze, ať jim prý také něco koupím.
- Je vedro.
- Jen co konečně dostanu svou objednávku, zjistím, že těch 16 půllitrů v žádném případě neunesu.
- Ostatní už to do sebe klopí. Dám si pár doušků. Jo... Je to studený. Má to bublinky. Sice trochu vodový, ale což.
- Půlku kelímku mám i po 15 minutách pořád plnou. Musí se to hnout. Klopím do sebe zbytek.
- To první pivo sice nebylo nic moc, ale přece tady nebudu stát jen tak.
- Každá noha má svoje, ale ještě bych to potřeboval trochu utáhnout. Dám si třetí.
- Přece neskončím na lichým čísle.
- Pozve mě kámoš. Proč ne.
- Zase to lichý číslo!
A tak dále...
Zásadní problém je ten, že je velice těžké nepít. A i když se většina dotazovaných shodovala na tom, že strakonická desítka je „humus“ nebo „kekel“, pili dál. Ale bylo znát, že to není ono. Zkrátka už jen narazit v dnešní době na slušnou desítku je veliká obtíž. Ta strakonická se vyznačuje přílišnou vodovostí a nevábnou vůní. Ale poptávka je. Zejména pak těch lidí, kteří si ji dávají k obědu, protože je to pivo. Nic víc. Prostě pivo.
A přitom by stačilo přidat jeden stupeň a všem by se pilo lépe. Nemám pravdu?
Vít Malota