NULL
Právě tento článek je jedním ze dvou příspěvků, jimiž jsme započali spolupráci s týdeníkem Strakonicko. Vyšel 25. ledna ve čtvrtém čísle onoho týdeníku, kde se skvěl na straně dvacet tři. Pro ty, kteří dosud neměli příležitost si oba články přečíst, vydáváme první dnes a druhý – ohlédnutí za přednáškou absolventa Gymstru Lukáše Beneše – zítra.
Pojednou, při odpoledním opouštění našeho gymnázia, zrovna když jsem pojídal věhlasnou kuřecí bagetu, mě svým hlubokým vzdechem pobídla kamarádka, abych se podíval na okna milého školního bufetu. Touto dobou již očekával zítřejší dopoledne a neutuchající příval přízně zdejších studentů. Kamarádce neunikl plakát s ministerským předsedou, který se při naslouchání potměšile hledící zdravotní sestry lehce usmívá. Tak poutavě jako obraz těchto dvou osob ovšem už nepůsobil pohled o několik centimetrů vedle, a sice na výčet fragmentů každodenních svačin dětí školou povinných i nepovinných, nad nimiž kynul rukou výživového odborníka hrozící zákaz. Ano, řeč je o tzv. Pamlskové vyhlášce, která se neobešla bez povšimnutí většiny žáků a studentů a jejich rodičů, vůbec většiny veřejnosti a jejíž hlášení, znějící za nevalných ohlasů, vešlo povinně do provozu první lednový den.
Po tom, co nám text plakátu objasnil situaci, se nenabízelo nic jiného než upřímně hořekovat. Co, to už nebudou bagety? – první reakce snad každého strakonického gymnazisty. Proč nemůžeme jíst sýry? podivovala se kamarádka, čtouc soupis oněch hříšných produktů. (Jako vánoční dárek jsem pak kamarádce věnoval uzený sýr.) Ovšem to byla raná doba roku školního, tehdy bylo zkormoucení rychle rozplynuto ve prospěch víry v nesmrtelnost baget.
Matka a otec Pamlskové vyhlášky, ministerstvo školství a zdravotnictví, mají v úmyslu přešíváním fazon školních bufetů omezit obezitu dětí, snížit nezdravé prostředí ve školách a hlouběji zasadit zásady zdravé výživy. Vzhledem k tomu, nakolik je podoba střihu těsná, nepadla by ani těm kioskům, které byly doposud přesvědčeny, že nabízejí svačiny výhradně v rámci zdravého životního stylu. Je jasné, že většina bufetů musí před přísností této vyhlášky kapitulovat. Zejména proto odezvy na snahy těchto norem překypují nesouhlasy, které však vznikají i díky dalším argumentům. Bývá ve zvyku těch, proti nimž jsou předpisy určeny, je obcházet. Dítko si může zakoupit to, co bylo nepřítomnou ručkou dietoložky z nabídky jeho školního bufetu vyjmuto, tam, kde je každá taková ručka krátká – v obchodě třeba naproti své škole. V tomto případě by normy přešel. Ať už to vezme oklikou, nebo rovně, nemohu s lehkostí tvrdit, že to bylo proto, že vyhláška vystupuje proti němu, přestože ji obešlo ono. Pamlsková vyhláška sice totiž hlásá, proti čemu bojuje, ale neříká, pro koho tak činí. Heslo „pro děti“ spojené s tímto všedním hovorným tématem jsem dosud neznamenal.
Původním úsilím Pamlskové vyhlášky bylo zasáhnout také do svačin studentů středních škol, tento plán se však rázem ocitl v zavržení, aby se neprojevila skrytá nesmyslnost celého tohoto projektu. Nejstaršímu žákovi, kterému by si tedy P. V. přála servírovat svačiny, má být 15 let. Ovšem jsou tu víceletá gymnázia, školy se žáky staršími i mladšími. Řešením, nespolehlivým, ale přece jen uklidňujícím, pamlskové normy mohou být čipy na automaty. Kdyby mě mladší sestra požádala o čip, co udělám? Vyhovím. A sestra bude jednou vzpomínat na mou laskavost. A co s bufety? Prodávat zásadně jen po předložení občanského průkazu – vcelku humorná představa. Problém víceletých gymnázií samozřejmě neminul ani to strakonické. (Mohutnost nevole nesvedu popsat.) Studenti Gymnázia Strakonice chovají k seinem Imbiss, tedy bufetu Milana Poustky, našeho vlídného a oblíbeného facility managera, nejen vztah z pozice lidí, co se rádi nasytí a zároveň uspokojí své chutě a co chtějí nejdůkladněji zahnat dopolední hlad, ale rovněž mimořádný vztah duchovní.
Například energetické nápoje bych zákazu podrobil. Ale vzpomenu-li si na svačinu svou nebo nějakého spolužáka, zakoupenou v našem bufetu, mám před sebou obraz bagety, sušenek mající zlepšit ráno, džus. Jasný návrh, dávno známý, s nímž dvojhlasně souhlasím: Pamlsková vyhláška, nechť se uchyluje ke zrušení nebo zásadní obměně. V podobě, v jaké je dnes, ať se o její platnosti usnášejí školské rady. Obezitu u dětí mohou účelně omezit právě a pouze jejich rodiče. Nebo budou na školních bufetech viset návěstí ZÁKAZ PRODEJE PAMLSKŮ MLADŠÍM 15 LET? (I samotný název té vyhlášky shledávám nesmyslným – bageta se mlsá?)
Marco Simič
Uložit
Uložit