NULL
Lidský život tvořen je především příběhy. Ty určují náš směr již od útlého dětství. Jak roky postupují, přibývají další řádky, stránky, kapitoly. Každý takový příběh, ať je sebezajímavější, jednou skončí. Zastaví se a další řádky přestanou přibývat. Není-li nikoho, kdo slyšel, není už ani příběhu. Paměti národa je projekt, jenž si klade za úkol alespoň několik takových příběhů zachovat.
[caption id="attachment_5482" align="alignright" width="152"]
Emil Zátopek.[/caption]
Děda má snad nekonečno příběhů. Od studentských let jsme se přes Antonína Fuhrmanna, kterému jsem již jeden článek z rubriky Paměti národa věnovala, dostali ke sportu, kde budeme také pokračovat. Slavného atleta Emila Zátopka určitě znáte, ale možná nevíte, jak pokračovala jeho životní dráha po ukončení běžecké kariéry, a nejen to. Díky dědovi se mi naskytla příležitost dovědět se o něm pár zajímavostí. Hned jsem vzala tužku a papír (vlastně to byl notebook, ale na tom nesejde) a jeho vyprávění začala sepisovat.
Přehlídka pozoruhodného sportovního oblečení české reprezentace na fotbalovém EURO 2016 a olympijských hrách v Riu s motivy kresbiček od našeho atleta století – Emila Zátopka vyvolala i mé vzpomínky na setkání s ním. Povedlo se mi to celkem třikrát.
Setkání první
Léta padesátá Stará Boleslav – Houšťka, atletický ovál v areálu lázníTehdy jsem byl ještě malý, zvědavý kluk. V období Svatováclavské pouti jsem se připletl k běžeckým závodům, kterých se účastnil i sám Emil Zátopek. V té době ho už znal a obdivoval nejen sportovní svět. Drama jeho tří vítězství na olympijských hrách ve Finsku (v roce 1952) jsem sledoval s uchem málem přilepeným k rádiu. Zlatou medaili tam 
vybojovala také jeho žena – oštěpařka Dana. Onehdy v Houšťce Emil samozřejmě také zvítězil. Dosud slyším dusot jeho treter na škvárovém závodišti a vidím zdvižené ruce v cíli. Pak mne už začal unášet rozjásaný dav a krátce se dotkly i naše ruce.
Třicátník Emil aktivně závodil do roku 1958 a pak se věnoval přípravě armádních sportovců. Uběhlo deset let a mezitím jsem dostudoval. Rád ale vzpomínám na moment, když mi při fakultních atletických závodech sama paní Dana Zátopková předala diplom za 1. místo v hodu granátem.
Setkání druhé
Září roku 1968 Teplice v Čechách[caption id="attachment_5484" align="alignright" width="249"]
Emil a Dana Zátopkovi.[/caption]
Seděl jsem zrovna v cukrárně, popíjel kávu a psal pohledy. K sousednímu stolu si přisedl plukovník československé armády v uniformě – Emil Zátopek. Svým nezaměnitelným vysokým hlasem vyprávěl o událostech po vpádu armád Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Vzpomínal, jak v Praze sovětský tank svým pásem odhodil dlažební kostku, která těžce zranila na chodníku stojící ženu. V tu chvíli jsem vstal a šel k němu. Představil jsem se a požádal ho o podpis na pohlednici, kterou jsem tehdy naštěstí právě měl u sebe. Přizval mě ke stolu a k podpisu mi věnoval ještě vlastní obrázek! Na něm je udýchaný běžec ve spršce kapek vlastního potu hnán do cíle napřaženým oštěpem paní Dany. Takových kresbiček autor nakreslil jistě tisíce, ale příběh vzniku té mojí je, alespoň pro mě, nezapomenutelný.
Uběhlo dalších deset let. Stal jsem se zaměstnancem firmy, kde v manuálních profesích, i díky uznalému soudruhu řediteli, dostali příležitost i politicky ,nespolehliví‘ lidé.
Setkání třetí
Praha, Slovanský důmPotřetí jsme se setkali na konferenci ROH – odborářů. U sousedního stolu opět zněl ten nezaměnitelný hlas dnes předáka vyznamenávané osádky zeměvrtařů – štíhlého padesátníka Emila Zátopka. Je původem z Moravy, proto i znalcem a milovníkem vína. Připili jsme si na zdraví a na naše úspěchy v podniku. Pak už jsem jen mlčel a přemítal o podivnostech tohoto světa, zatímco Emil živě diskutoval a hájil zájmy a požadavky celé své party.
Uběhlo dalších deset let a já jsem se dozvěděl, že Emil působí v pražském armádním archivu. V listopadu roku 2000 pak doběhl do cíle svého pozemského žití.
Nikdy na naše společná setkání nezapomenu. Čest jeho památce.
Tereza Pazderníková
(Zdroje obrázků: running.competitor.com; bezeckaskola.cz; geocasching.com)