NULL
Díky nedávné návštěvě Legiovlaku a zajímavé výstavy s ním spojené mě napadlo, zda nebyl legionářem i někdo z mých předků. Vyptávala jsem se prarodičů a opravdu, v naší rodině jich je zaznamenáno hned několik. Příběh jednoho z nich mě zaujal natolik, že se o něj musím podělit.
Karel Dědek, bratr mé praprababičky, se narodil v roce 1885 v obci Lukavec u Pelhřimova, později se i s rodinou přestěhoval do Štěkně. Vyučil se zahradníkem a byl zaměstnán na zámku, jehož majitel si brzy všiml, že je velmi schopný. Umožnil mu studium na obchodní škole, aby potom mohl pracovat jako účetní. Ve své profesi byl úspěšný. V té době měl vážnou známost, ale roku 1914 vypukla první světová válka a všichni mladí muži museli navléknout uniformy rakousko-uherské armády a jít bojovat.
Karel Dědek se zúčastnil bojů na východní frontě v řadách osmého pěšího pluku. V listopadu roku 1915 padl do ruského zajetí, po roce podal přihlášku do legií a rok nato byl zařazen k Prvnímu československému střeleckému pluku Mistra Jana Husa. S velkou pravděpodobností se účastnil i slavné bitvy u Zborova. Když pak v roce 1918 válka skončila, pro legionáře to ještě vůbec nebylo jednoduché. Kvůli nepokojům v Rusku nebylo možné vrátit se kratší cestou než dojet po transsibiřské magistrále do Vladivostoku a lodním transportem se vrátit do Evropy. Potom se legie staly základem československé armády.
Karel Dědek se domů vrátil až v polovině roku 1920. Protože o něm od jeho zajetí v Rusku rodina neměla žádnou zprávu, celých pět let nevěděli, zda je naživu. Rodiče jeho dívky ji přes její velký odpor přinutili vzít si někoho jiného. Ona to po Karlově návratu neunesla a otrávila se. Smutek z nešťastné lásky si nesl po celý život a už nikdy se neoženil.
Legionáři byli po válce chováni ve velké úctě, bojovali přece za vznik našeho státu. Karel Dědek dostal velmi dobré místo na poště v Praze. Když přišla druhá světová válka, už byl starší a nebyl mobilizován. Všichni legionáři byli ale za protektorátu sledováni. S příchodem totality v roce 1948 se najednou z hrdinů národa stali nepohodlní občané. Teprve po roce 1989 jim byly opět přiznány zásluhy.
Takto nedoceněn dožil Karel Dědek v Praze, obklopen rodinami svých sourozenců. Zemřel roku 1960. Je škoda, že lidé, kteří bojovali za samostatnost našeho státu, se nedočkali slávy, jaké se dočkat měli.
Tereza Pazderníková