NULL
Lidský život tvořen je především příběhy. Ty určují náš směr již od útlého dětství. Jak roky postupují, přibývají další řádky, stránky, kapitoly. Každý takový příběh, ať je sebezajímavější, jednou skončí. Zastaví se a další řádky přestanou přibývat. Není-li nikoho, kdo slyšel, není už ani příběhu. Paměti národa je projekt, jenž si klade za úkol alespoň několik takových příběhů zachovat.
Rozhodla jsem se požádat svého úžasného dědu, zda by se s námi nepodělil o nějaké své vzpomínky. Bez váhání souhlasil, a tak si zde můžete přečíst historku ze života studentského.
Minulé století, léta šedesátá… Život studentský, život veselý? Praha, Universita Karlova.
Kolej Albertov – prohnilá dřevárna s palandami a s topením v kamnech, plná studijního nadšení, veselé nálady a plnění důležitých tradic. K těm patřilo i uspořádání ročníkové studentské Mikulášské zábavy. Výtěžek ze vstupného měl být použit k pozlacení nápisu Barrande na pamětní desce věnované tomuto badateli, umístěné vysoko na skále při vjezdu do Prahy od Strakonic.
Stalo se… Do sálu, neplánovaně již pulzujícího rozjařenou náladou, důstojně vchází sám Mikuláš. Jeho mohutný zjev, oděv a insignie (vše z půjčovny kostýmů) vzbudí chvilkový respekt a klid. Sálem se nese krátký, velebný, k charitě a důstojnosti nabádající proslov, ale ten je vzápětí pohlcen duchem třeštivé zábavy. Hudebníci hrají jako o závod, personál roznáší nápoje, propuká spontánní půlnoční vřava. Mikuláš bezmocně sedí v koutě, sál naštvaně opouští pozvaný pan profesor, je vyhlášena uzavírací hodina. Lid se bujaře vrací domů a na koleje. Také Mikuláš, bolestně střízlivý a průšvih tušící, zamyšlen sedí na lavici vlečňáku tramvaje. Na jeho otevřené plošině se potácejí čtyři st
udenti. Vůz prudce vjíždí do zatáčky a do temnoty křižovatky u Spálené vypadávají dva kamarádi. Je noční skřípavé ticho, průvodčí podřimuje, jedeme dál, ale na Karlově náměstí rychle vystupujeme a utíkáme zpět pomoci svým druhům. Křižovatka je rozkopaná, z dálky se blyští kříž kolejiště… a v něm, na hromadě písku, spokojeně pochrupávají naši dva ztracenci!
Dobrá zpráva: všichni přežili. Špatná zpráva: 99 % ročníku bylo vyhozeno od páně profesorovy zkoušky, výtěžek Mikulášské padl na náhrady škod v sále; deska zůstala nepozlacena. Mikuláš zaplatil pokutu za čísi cigaretou propálený rukáv svého pláště; v ruce mu zůstal jen válečný odznak 35. pluku infanterie z Písku, který mu kdosi přišpendlil na rameno. Nebyli jsme ale špatní studenti (spíš naopak): chodili jsme denně na přednášky a byli v kontaktu s přednášejícími, „nehrálo se“ na tzv. kredity apod., nebyl Internet…
Poučení: Cesta do pekel je často dlážděna dobrými úmysly. Studujte s chutí, slavte jen s m/Mírou a nikdy nedělejte Mikuláše.
Tereza Pazderníková
(Zdroje obrázků: milujuprahu.cz, promenyprahy.cz)