21. června 2016

Paměti národa: Kunclovic klan

Napsal David Kuncl

NULL

Lidé a věci přicházejí a odcházejí. Ani v mé rodině tomu není jinak.

Nové šaty Když sem byla malá, tak sem měla taky takový krásný šaty, jako máš ty – modrý s bílejma puntíkama. Když sem je dostala, tak sem si je hned voblíkla a já blbá husa s nima šla pást husy k rybníku na náves. A ty mrchy mi tam vlezly do vody a já, jak je zaháněla, sem tam spadla za nima. Celý šaty mokrý a špinavý. Já řvala, jak já sem řvala.

Jak jsem tu nemusel být To sme tenkrát měli novou mlátičku. Šel sem se na ni podívat a jak sem se k ní naklonil, tak mě chytla tadyhle pod pupíkem. To víš, taková mlátička, ta má sílu, to není žádná sranda. To když se pustí, to je rachot, to řve, že neni slyšet slova. Jo a jak mě to teda chytlo, tak sem měl na sobě plátěný trenýrky a triko a jak mě to chytlo takle tady pod pupkem, tak to ta látka naštěstí nevydržela a rupla a ta mlátička to ze mě všechno servala – triko i trenýrky. Já tam zůstal stát úplně nahej. Ale zaplať pánbů za to, jinak byste tu dneska vůbec nebyli...

Palec To sem takle lezla ve stodole nahoru pro seno a ten žebřík je tam takovej vachrlatej... ale bylo tam takový vočko, tak sem si řekla, že se za něj chytnu, víš, abych nespadla. A to víš, že sem spadla. Dole sem pak zjistila, že nemam palec. Všichni ho hledali, prohledali to všude, ale nic. V nemocnici nám pak řekli, že je to škoda, že by ho přišili.

A hádejte, kde nakonec byl. Celou tu dobu (asi 14 dní) visel v tom vočku. Ještě z něj takhle pořád visela šlaška.

Beran Šel sem takle večer zahnat vovce a koukam, že tam neni beran. Prohlíd sem to všude, ale vůbec nikde nebyl. Ani druhej den se nevobjevil. Až asi za tejden přišel ňákej myslivec, že našel chcíplího berana viset ze zdi pod sadem. Šel si tam nejspíš vodskočit a najednou prej kouká: hele, chcíplej beran, tak si řek, že bude nejspíš muj. Byl tam zaseklej takhle za zadní nohu ve voku v plotě, ale nikomu to nešlo do hlavy, jak se tam moh dostat...

Odcházení To sme tenkrát, jako každej rok, přeháněli na podzim se strejdou Vacků vovce. Vašek pak přivez ještě na valníku nějaký balíky, tak sme to nanosili do stodoly a pak se strejda tak zmínil, že mu není moc dobře, že si pude lehnout... A už nevstal.

David Kuncl