NULL
„Originalita není člověku dána, je to výsledek trpělivé námahy, tápání a omylů.“
Jean Dutourd
Originalita. V různých dobách po ní lidé toužili, jindy se jí báli. Byla vyžadována i zatlačována. A dnes? Je lepší jít proti proudu, či splynout s davem?
Nevíme. Myslím, že celý život tápeme a snažíme se najít odpověď na položenou otázku. Chceme být jedineční, nenahraditelní, výjimeční – čili originální. Na druhou stranu na sebe nechceme zbytečně upozorňovat, abychom náhodou neschytali nějakou tu práci navíc. A tak hledáme kompromis. Být, či nebýt?
„Originalita je neodhalený plagiát.“
Anna Louise Germaine de Stäelová
A pokud se rozhodneme být, jde to vůbec? Dnes, ve 21. století, kdy létáme do vesmíru, posíláme SMS, na Facebooku sdílíme každý náš pohyb a díky tomu máme občas pocit, že vše již bylo řečeno. Zrodí se nám vůbec někdy v hlavě originální myšlenka? Ta, která spatřila světlo světa poprvé v našem vytíženém a přepracovaném mozku? A pokud jsme skálopevně přesvědčení, že ano, kde bereme tuto jistotu? Máme možnost něco podobného dokázat? Ne. Do naší hlavy nikdo nevidí, avšak stejně tak do jiných, ani do té, jejíž nositel bude tvrdit, že myšlenka je jeho.
„Originální není ten, kdo nikoho nenapodobuje, ale ten, jehož nelze napodobit.“
François-René de Chateaubriand
A konečně, je tento samotný článek originální? Možná, spíše ne. Podobná myšlenka již zřejmě někoho napadla. A napsat originalitě článek? Po originalitě opět ani stopy, vsadím se, že strýček Google by nám nějaký podobný našel za pár sekund, ba ještě dříve. Avšak napsat článek o originalitě pro Grafomana? Věřím, že alespoň tato myšlenka je originální a nikdo ji jen tak nenapodobí (alespoň po dobu, než se propadne na dno archivu).
A tak: buďme originální?
Růžena Jirsová