NULL
V poslední době jsem se uvolila opravit několik maturitních textů a došlo mi, že zdaleka ne pro každého bude maturitní sloh procházka růžovým sadem. Byla jsem zděšena jak častým výskytem slovesa být, tak i nepopiratelnou oblibou slovesa mít. Tento článek je tedy pro ty, kteří si se slohem zrovna netykají anebo mají jejich větné konstrukce stále své mouchy. Úkolem tohoto článku není ani poučovat ani kritizovat ani se nad nikým pohoršovat. Jeho jediným posláním je pomoci tam, kde ostatní už pomoci neumí. Pojďme se společně naučit nové metody a neobvyklé způsoby vytváření slohových útvarů, abychom společně zjistili, že sloh není až zase taková dřina.
Díl první: Můj pokoj
Slohový útvar: popis Slohový postup: popisný Funkční styl: prostěsdělovací
Nejdůležitějším a zároveň prvním krokem je vybrat si místo, děj nebo pracovní postup, který budeme popisovat. Já jsem záměrně vybrala popis místa, protože je nejsnažší a nejlépe se na něm demonstrují učební metody, které vám chci ukázat. Pojďme tedy začít. Náš proces tvoření kvalitní slohové práce si rozdělíme do několika fází.
1) Práce s prvotním textem
Můj pokoj je v druhém patře. V pokoji je postel, u postele je komoda. Na komodě mám televizi. Naproti posteli mám knihovnu a vedle knihovny jsou na zdi dvě poličky. Pod nimi je stůl. Na stole mám spoustu věcí. Také tam je lampička a knihy. Vedle stolu je okno. Dále mám v pokoji ještě skříňky na věci do školy. Před nimi však mám ještě sedací pytel.Jak jste si jistě všimli, tento text je tak trochu primitivní. Vyznačuje se celou řadou naprosto základních chyb. V textu se nenachízí žádná jiná slovesa než být a mít, a to je samozřejmě špatně, protože i když popisujeme prostor, text by v žádném případě neměl být statický. Dále stojí za zmínku, že popis je nesoudržný, věty na sebe příliš nenavazují a požitek z četby je prakticky nulový. A dále zde jistě nevidíte ani příliš rozvitých větných členů. Žádná přídavná jména apod.
2) Práce se slovesy pohybu
V této fázi se zaměříme na to, jak zbavit náš milý malý text přílišné statičnosti. Co takhle vložit do textu nějaká nová a zajímavá slovesa? Taková, která nejsou otřepaná? A co třeba představit si pokoj jako místo, ve kterém se odehrávají zajímavé věci, ve kterém je tvořen příběh? Neměli byste nikdy zapomínat, že věci, které se ve vašem pokoji nacházejí, tam nejsou od toho, aby tam pouze BYLY nebo abyste je tam pouze MĚLI. Každý předmět má svůj specifický účel a slouží k určité potřebě. Představte si tedy váš pokoj ve víru událostí. Věci jsou tu od toho, aby s nimi bylo pohybováno, aby byly zvedány, okukovány, přemisťovány, pokládány zpátky a znovu zvedány. Občas se také stane, že něco někomu upadne, že někdo o něco zakopne, že se mu něco připlete do cesty. Přeneste se proto do vašeho pokoje a zkuste si vybavit, které z popsaných akcí jsou pro váš pokoj aktuální. Do pokoje musíte po schodech? Pod postel se vám zakutálela propiska? Na stůl jste položili kopici knížek? Ztratily se vám učebnice? Maminka rozbila vaší oblíbenou sklenici, která stála na stole? Posunuli jste televizi, protože z tohohle úhlu se na ni lépe kouká? To všechno můžete použít, mějte na vědomí, že se snažíte vytvořit příběh.Do mého pokoje musím vyjít po schodech, protože se nachází ve druhém patře. Do pokoje vcházím dveřmi, které nechávám vždy otevřené, aby jimi proudil vzduch. V pokoji je postel, pod kterou se mi často zakutálí propiska, a u postele je komoda. Na komodě mám televizi, často s ní pohybuji, protože se na ni pokaždé koukám z jiného úhlu. Naproti posteli mám knihovnu, ze které vždy vyndávám knížky a vedle knihovny jsou na zdi dvě poličky. Pod poličkami stojí stůl. Na stůl pokládám spoustu věcí. Také tam byla moje lampička, ale maminka ji rozbila. Přirozeně na stůl vždy házím knížky. Vedle stolu je okno, v noci na něm zatahuji žaluzie. Dále mám v pokoji ještě skříňky, kde skladuji věci do školy. Před skříňky mi však vždy někdo přistrčí sedací pytel, takže nejdou otevřít.
3) Práce se slovesy smyslového vnímání
Jak asi vidíte, text se po zařazení pohybových sloves stal mnohem atraktivnějším, zároveň jsme však zapojením různých příhod do něj nedokázali nahradit většinu sloves být a mít. Ale nebojte, stále tu máme širokou škálu sloves, s jejichž pomocí text přivedeme do finální fáze. Co cítíte, když vstoupíte do vašeho pokoje? Obstoupí vás krásná vůně domova nebo cítíte levanduli ze svého šatníku? Přivoníte si ke knihám? Co vidíte? Pestře vzorovaný koberec křiklavých barev, nebo unylou šedivou? Dívá se na vás ze zdi Madonna, nebo Elvis? Je tma, když zatáhnete žaluzie, tak hustá, že se jí můžete dotknout? Polaskáte se s vlastním povlečením a zaboříte do něj obličej po náročném dni? A co všechno slyšíte? Do mého pokoje musím vyjít po schodech, protože se nachází ve druhém patře. Do pokoje vcházím dveřmi, které nechávám vždy otevřené, aby jimi proudil vzduch. Ode dveří vidíme postel, pod kterou se mi často zakutálí propiska, a hned vedle najdeme komodu. Z komody na nás shlíží televize, se kterou často pohybuji, protože se na ni pokaždé koukám z jiného úhlu. Naproti posteli se tyčí knihovna, ze které vždy vyndavám knížky, a vedle knihovny visí na zdi dvě poličky. Pod poličkami stojí stůl. Na stůl pokládám spoustu věcí. Také tam byla moje lampička, ale maminka ji rozbila. Přirozeně na stůl vždy házím knížky. Ke stolu mi vždycky přivane čerstvý vánek z mého okna, na kterém v noci zatahuji žaluzie, abych mohla spát. Ve světle si totiž nikdy neodpočinu. Dále mám v pokoji ještě skříňky, kde skladuji věci do školy. Před skříňky mi však vždy někdo přistrčí sedací pytel, takže nejdou otevřít.4) Soudržnost (koherence) textu a rozvíjení podstatných jmen
Nyní jsme se ocitli téměř na konci, v paměti by vám však mělo uvíznout, že text by měl plynout jako voda, a to se v případě našeho textu příliš neděje. Dále se kromě spojek zaměříme také na přídavná jména a na příslovce, abychom text trochu rozkošatěli. Budeme také dále rozvíjet děje naznačené v předchozích krocích a nahrazovat podstatná jména zájmeny. Pro snadnější splnění posledního úkolu pátrejte v textu a snažte se přijít na to, co v něm ještě chybí za detaily. Hledejte neobvyklá přídavná jména a užívejte příslovce. Dbejte na to, abyste se příliš neopakovali. Ani tady se také nemusíte stranit citových projevů a expresivně zabarvených výrazů. Užívejte barvy a rozměry. Nikdy už však neměňte kompozici textu radikálním způsobem. Toto je totiž fáze kosmetických úprav.Do mého pokoje musím nejprve vyjít po schodech, protože se nachází ve druhém patře našeho malého, ale útulného domku. Do pokoje vcházím bíle natřenými dveřmi, které nechávám vždy zpola otevřené, aby jimi proudil příjemný chladivý vzduch ze zahrady. Ode dveří vidíme postel, pod kterou se mi často zakutálí propiska, zrovna když ji tolik potřebuji, a hned vedle najdeme dřevěnou (materiály) komodu. Z ní na nás shlíží černá neforemná televize, se kterou často pohybuji, protože se na ni pokaždé koukám z jiného úhlu. Naproti posteli se tyčí knihovna, z níž vždy vyndavám svoje nejmilejší knížky, a vedle ní visí na broskvově vybarvené zdi dvě prosklené poličky. Pod nimi pak stojí velký psací (velikosti, účely) stůl. Na něj pokládám spoustu rozličných věcí. Také tam byla moje milovaná červená lampička, ale maminka ji bohužel rozbila, když se ji pokoušela vypojit ze zásuvky (nově rozvitý příběh). Přirozeně na svůj stůl vždy házím knížky, kdykoliv je musím někam odložit. Ke stolu mi poté vždycky přivane čerstvý vánek z mého okna, na kterém v noci zatahuji žaluzie, abych mohla pohodlně spát. Ve světle si totiž nikdy pořádně neodpočinu. Dále mám v pokoji ještě takové malé skříňky, kde skladuji věci a učebnice do školy. Před ně mi však vždy někdo přistrčí sedací pytel, takže nejdou otevřít. Jaká drzost! (Expresivní) Takto přibližně bude vypadat váš text, až projde všemi fázemi úprav. Pravda, Nobelovu cenu za literaturu s ním asi nevyhrajete, ale maturitu byste s ním udělat mohli. Samozřejmě, opakování je matka moudrosti, a proto se tento postup tvoření textu hodí spíše pro trénink než pro přímé užití ve zkoušce, hlavně proto, že je příliš zdlouhavý a časově náročný.
Kateřina Vejvodová