4.11.2020, Gymnázium Strakonice
Pokud jste poslední rok nestrávili na opuštěném ostrově tisíce kilometrů daleko od domova a neměli po ruce žádný rozhlasový přijímač či jiné technologické zařízení, tak pravděpodobně víte, že leitmotivem všech informačních kanálů se někdy od února stalo téma koronavirus. Celý svět se domnívá, že toto virové sluníčko pochází z Wuchanu a nebýt jistých skutečností, které před nedávnem vyšly najevo, bychom se asi pravdu o jeho donedávna zatajovaném původu ani nedozvěděli. Kdo ale doopravdy stál za jeho vznikem? A co o celém případu říká jeden z očitých svědků?
Nacházím se v polorozpadlé laboratoři strakonického gymnázia a přede mnou stojí místní student. Přeje si zůstat v anonymitě, budeme ho tudíž nadále označovat pouze jako Student s velkým S. ,,Řeknete nám tedy, co se tu doopravdy stalo?” ptám se dosti nervózního Studenta. ,,Víte, já o tom mám zakázáno mluvit, ale takhle už to dál nnnejde!” zakoktá. ,,Někdy před Vánoci mně a mojí spolužačce naše pppaní učitelka chemie řekla, že si během posledních laboratorních prací uděláme nádherný pokus, že ale potřebuje od nás dvou pomoct s přípravou a že se nám to bude líbit.” ,,A líbilo?” táži se s úšklebkem. ,,Líbilo? Děláte si legraci?” reaguje zděšeně. ,,Když jsme vešli do laboratoře, zamkla za námi dveře a zavřela všechna okna se slovy: ,,To aby sem netáhlo!” Pak nás chytla, svázala nás, nasadila si plynovou masku a začala couvat směrem ke svému kabinetu. Vykřikla, že se potřebuje zbavit jedné blíže nespecifikované kolegyně a že si účinky jejího podomácku vytvořeného viru chce vyzkoušet na někom jiném. Pak se za zpěvu písně Princi můj malinký, spi vytratila. ” ,,A co bylo dál?” ptám se zděšeně. ,,Dál už si toho moc nepamatuju. Spolužačka ve svém zděšení převrhla několik chemikálií a všechno začalo hořet. Málem jsme se tam udusili, nebýt našeho školníka, který do místnosti vběhl a všechny nás zachránil. Je to hrdina!” ,,A co se stalo s oním virem?” ,,No mně bylo v následujících dvou týdnech špatně, ale říkal jsem si, že je to jen chřipečka a v klidu jsem s rodiči odjel na Vánoce za příbuznými do Číny. Nevěděl jsem, co tím způsobím,” dodá provinile. ,,Celou nehodu uzavřela naše škola jako malý požár a dál to neřešila. Naše chemikářka se k této nešťastné události radši nevyjadřuje. Nás dva ovšem mrazí pokaždé, když vysloví: ,,Kam mi oko padne?” Více jsem se od studenta nedozvěděl, protože od onoho ,,požáru” má potíže s pitím a po mé poslední otázce se s vyděšeným výrazem ve tváři skácel na zem.
Doufám, že se tímto případem bude zaobírat policie a opravdového pachatele dopadne.