NULL
Otavský zlatý končí. Tedy alespoň takový, jak jsme jej doposud znali. Již proběhnuvši změnu receptury vnímá velké množství pivařů jako loučení jednoho z nejlepších výrobků, které strakonický pivovar nabízel.
Přednedávnem proběhla výměna nejvyššího vedení Měšťanského pivovaru Strakonice. Ředitel i paní sládková opustili své posty a za sebou zanechali (téměř) napravenou reputaci Dudáka jako takového, a k tomu přidali nové značky - Krále Šumavy, Blateňáka, Klostermanna (vynikající polotmavé pivo, v našich končinách ojedinělé) a již dříve zmiňovaného Otavského zlatého.
Byl to zcela jistě krok vpřed. Jenže z ekonomického hlediska je důležité, pokud už výrobu rozšiřujeme, obsáhnout více pivních stylů a mít stále co nabídnout.
Současný ředitel pivovaru Marek Pohanka tedy argumentuje tím, že účinným prostředkem pro utlumení vlivu konkurence je nabízet pivo veskrze hořké (jako je Pilsner, Radegast apod.). Podle ředitele ve svém prapočátku, tedy na první předváděcí akci, Otavský zlatý přesně tuto funkci plnil, avšak vlivem času a nedbalosti se jeho chuť vrátila zpět k „šedému průměru“ české pivní scény. Proto se nové vedení rozhodlo změnit, nebo lépe řečeno navrátit recepturu do původního stavu. V úvahu nepřicházelo ani zavedení nové značky s vlastním názvem vzhledem k peněžní stránce celého problému. A cituji nového ředitele pivovaru Marka Pohanku: „Kdo si navykl na Otaváka, může přejít k Dudákovi 11°, který je chuťově velmi podobný.“
Není. To vážně není. Proč tedy předělávat něco, co valná většina veřejnosti považuje za výtečné pivo? Jelikož se proti tvrzení o původní hořkosti Otavského zlatého ohradila i bývalá sládková Dagmar Vlková, otázka se stává stále zapeklitější.
Nechci zabíhat do větších podrobností. Jen mě napadá, že přece jen se něco ztratí z těch večerů v Červotoči, kdy jsme požitkářsky hltali každý doušek toho skvělého moku. Přijde jiné pivo. Neříkám lepší ani horší, ale jiné. A tím jsme tak trochu, každý kdo okusil „pravého a původního“, přišli o kousek sebe sama.
Vít Malota