NULL
13 vývojových fází, kterými si projde každý student strakonického gymnázia.
1. Prvák
Jste tu noví a všichni si z vás dělají srandu. Ale pššt, vy to vlastně ještě nevíte.
2. Dezorientace
Vestibul se vždy po ránu mění v dokonalé bludiště s nekonečným počtem chodeb a průchodů. Nevíte, co si počít. Běháte sem a tam, ale vaše skříňka se někam schovala. A koho vůbec napadlo řadit skříňky podle abecedy? Právě jste vypadli ze základky. Jak si vůbec něco takového, jako je abeceda, můžete pamatovat?
Úplně nechápete způsob, jakým se z učebny dějepisu během několika dní stala angličtina… A to jste si ještě před pár minutami byli stoprocentně jistí, že jdete správně.
A k tomu nějaký zákeřný čtvrťák zaměnil popisky na holčičích a chlapeckých záchodech v přízemí pavilonu U2. To aby to letošní prváci neměli úplně na pohodu.
3. Kulturní šok
Na chodbách na vás nikdo neukazuje prostředníček a všichni se vzájemně zdraví. O přestávce po vás nikdo nehází špinavou a nacucanou houbou. Nemusíte si zakrývat oči před létajícími křídami. Ani se nemusíte skrývat před agresivním spolužákem. Tady křída slouží výhradně na psaní a houba výhradně na mazání. Neustálá přítomnost knihomolů, kteří i mezi hodinami zarývají své nosy do učebnic, vás ale přiměje k jisté základkové nostalgii.
4. Křivda
Největší křivdou překvapivě není, že jste hned druhý den přinesli pětku z chemie. Největší křivdou není ani čtyřka z IVT. Největší křivdou je, že na oběd musíte chodit poslední a mazáci na vás řvou: „Děti, uhněte, my se chcem najíst!“ Co to jako je? Vy jste přece taky hladoví…
5. Druhák
Ve druháku se situace jaksi zklidní. Už nejste za okopávané prváky, kteří nevědí, kde jim hlava stojí. Už si pamatujete, kde máte skříňku. Taky víte, kam si máte dojít půjčit náhradní klíčky, když ty originální necháte doma. Časem zjistíte, že když zapomenete čip, bez oběda nezůstanete, stačí si půjčit lísteček. A co víc? Maturita je ještě daleko.
6. Bagetka od Milana
Milan je prostě základ, a kdo nechodí do bufetu, jako by nebyl. O KUŘECÍ BAGETU je ovšem enormní zájem, a když nepřijdete včas, máte prostě smůlu. Co naplat, smaženka taky ujde.
7. Třeťák
Stává se z vás de facto největší kápo, protože čtvrťáci mají moc práce s maturitou. Zkouška dospělosti vám zatím nedělá moc vrásky. Chodíte pít se svojí školní partou, protože vám už bylo 18. A pijete, i když vám zákon legální požívání alkoholu ještě neumožňuje. Chcete přece zažít správné dobrodružství. Do baru chodíte zásadně na cizí občanku, a zda-li je to trestné, radši nezjišťujete.
8. Laborky z fyziky
Nenávist je v tomhle případě dost slabé slovo. Před dvouhodinovým morem si musíte vždycky koupit kafe v automatu, abyste vydrželi. Nakonec předstíráte, jak vás fyzika hrozně baví. To vše v rámci boje za lepší známku. Ale vážně… Kdo by nechtěl 90 minut v kuse pozorovat matematické kyvadlo? Ne, opravdu, s kalorimetrem je opravdu větší zábava.
9. Čtvrťák
Tak se vám to přiblížilo. Zdá se, že vtipná část školní docházky právě skončila. Všichni pořád mluví jen o maturitě, zatímco vy byste si potřebovali „vylejt hlavu“. Snažíte se pracovat, ale vlastně nic neděláte pořádně. Z němčiny se stala noční můra, z fyziky největší nuda a z přestávek doba, kdy se snažíte dohnat to, co jste měli udělat doma. Na písemky se učíte pouze nadpisy a říkáte si u toho: „Ale tak co? To nějak okecám.“ NEOKECÁTE. A netěšíte se na Vánoce, protože to už bude maturita za humny.
10. Jediné potěšení…
… vám skýtá fakt, že už nemáte zeměpis a že na prváky můžete řvát: „Děti, uhněte, jdu jíst.“ Další radosti? Jednou za měsíc se ráno nemusíte učit v autobuse a můžete se vyspat. A v jídelně už si nedáte opraženou kukuřici se sýrovou omáčkou, protože chápete, že se to nedá jíst.
11. Leden
V lednu se dušujete, že do konce února budete mít všechny maturitní otázky minimálně zpracované.
12. Únor
Zjistíte, že tento termín je nereálný a posunete jej na březen s tím, že už se to všechno rovnou naučíte.
13. Maturita
Samozřejmě jste nic nestihli a teď musíte všechno dohnat o svaťáku. Musíte! Čtete, pozorujete matematické kyvadlo, pozorujete kalorimetr a opravdu si chcete zapamatovat, kolik obyvatel má Německo. Nakonec hystericky obvoláte všechny spolužáky a křičíte na ně: „Ale já to nedám, chápeš? To bude ostuda!“
Nakonec to dáte a ani nevíte jak.
Kateřina Vejvodová