NULL
Existuje Bůh? Nebo neexistuje? A kdyby existoval, tak jak ho máme vnímat? Je jako my? A co na to Darwin? A co na to autorka tohoto článku?
Nejdřív lidstvo věřilo, že mu dali vzniknout mocní bohové. Pak si někdo řekl, že věřit v mnoho bohů najednou je moc velká zátěž pro paměťovou kapacitu, a od té doby už někteří lidé věřili jenom v jednoho boha, který samozřejmě stvořil svět. Proti tomu se postavil Darwin ruku 1859 se svou teorií O vzniku druhů přírodním výběrem a prohlásil, že člověk se vyvinul z opice. A svět, už tak zatížen pří o to, zda existuje více bohů nebo jeden bůh, dostal další ránu (ránu dostal i Darwin, jakožto hluboce věřící člověk). Nejhorší dny lidstva však nastaly až ve chvíli, kdy lidé přišli na to, že existují i další národy, jež mají jiné bohy. Od té doby svět zachvacuje diskuze o to, zda bůh je či není. Zda jsme vzešli z opic nebo nás někdo vytáhl z klobouku, protože si neměl s kým pokecat. Ale když nás vytáhl, zjistil, že jsme hloupí, a tak nás radši uklidil sem k nám, na Zemi. A který bůh je ten pravý? Náš? Váš?
Následující rozhovor dokládá tíživou existencionální krizi celé naší rasy. Zachycuje dva studované akademiky při procházce v parku:
Akademik A: Cože, pane kolego, vy tvrdíte, že náš a váš bůh by mohl být jeden a tentýž? Ale to je naprosto nepřijatelné!
Akademik B: A proč by to bylo nepřijatelné? Jen se nad tím, kolego, zamyslete. Náš a váš bůh mají společné známé. Vždyť se to přece v obou našich svatých knihách píše, není-liž pravda?
A: Ale prosím vás. To bude určitě jenom shoda okolností. Vždyť váš bůh nesahá tomu našemu ani po kolena!
B: Co jste to řekl?
A: Co bych řekl? Pravdu jsem vám řekl, kolego.
B: Auuuuuuuuu! Vy jste mě udeřil do nosu?
A: Tak jest. Urazil jste mého boha!
B: No to jsou mi dneska móresy… (hladí si nos)
Žena z lidu: Pánové, přece se nebudete prát kvůli takovým nesmyslům. Dneska i každé malé dítě ví, že pocházíme z opic!
Trhovec: Prosím vás, život má jenom 4 elementy. Vodu, oheň, vítr a vzduch a z nich všichni pocházíme. Tak jaképak opice!
Žena: Ty hlupáku!
Oba akademici: Ty bezvěrče!
Všichni se perou…
A tak se tedy přihodilo, že se lidstvo neshodlo na tom, v co bude věřit. Nuže, nezbývá než říci, že víra dokáže být krásná i nebezpečná věc. Dokáže spojovat i rozdělovat. Není však pošetilejší myšlenky než vymlouvat někomu jeho víru a myslet si, že má víra je ta lepší. A co na to bůh? Ten se nám někde tiše směje…
Kateřina Vejvodová