Nejsem normální. Kdo nebo co je normální? Kdo to určí? Všichni a nikdo.
Jsme jedinečná kombinace genů. Jsme duše. Má duši i strom? Říkají, že i některé věci mají duši. Kdo určí, co má duši?
Duše. Prý po smrti odchází z těla pryč. Ale kam? Co když tam nechci? Je to jistota, říkali. Jistotu už nehledám. Vždyť nic kromě konce není jisté.
Duše. Největší hodnota všech hodnot. Tak proč jsou některé duše v naší mysli hodnotnější než jiné? Celkem sobecké. Avšak lidem přirozené. Tím pádem lidské. Je ale lidské to správné?
Lidskost. Zamýšlím se nad její definicí. Lidské jsou i návyky, jež poškozují přírodu. Jsou totiž zažité, jsou pohodlné. Lidstvo přece může vše. Avšak člověk, ten nezmůže nic.
Podřizujeme si svět. Přetvořili jsme si ho k obrazu svému. Je to tak správně? Máme právo se povyšovat nad ostatní tvory?
Lidské masy hýbou světem. Potřebují vůdce. Někoho výjimečného? Těžko říct, kdo se tímto výrazem dá skutečně označit. Napadají nás lidé, kteří vykonali záslužné činy. Ale kolik lidí šplhá na vrchol, aby vykonali dobro?
Nejsi normální. Přesto jsi naprosto obyčejný. Smiř se s tím. Nebo to změň…