NULL
Je šance na záchranu?
Štáb se skládal z kapitána Hamiltona, velitele technické sekce; doktora Shirea; mne; kapitána Ashtona, který měl na povel zpravodajce a zásobovacího důstojníka Davise; plus jsem ještě na poradu přizval Rogerse a svoje tři stalkery – Paula, Johna a Grega.Když jsem ve stanovenou dobu vešel do zasedací místnosti, přivítala mne dobře známá vůně kávy a cigaretový kouř. Tyhle dvě věci neodmyslitelně patřily ke každé poradě důstojnického sboru. Vždycky mi přišlo vtipné, že to je právě káva a tabák, co jsme se naučili synteticky vyrábět jako první.
Na začátku jsem shrnul vše známé. Davis s Ashtonem, kteří o celé věci věděli nejmíň, jen seděli a akceptovali informace, občas si jenom něco poznamenali. Vždycky jsem pochyboval, jestli je tohle nekritické přijímání faktů dobrá nebo špatná vlastnost, ale dneska jsem ji ocenil.
„Dá se mu věřit?“ zeptal se skepticky Ashton, když jsem skončil. „Víte, jaká je spolehlivost podobně získaných informací.“
„Myslím, že dá,“ odpověděl klidně Shire. „Pentothal sice nepůsobí stoprocentně; dobrého lháře, který své lži skutečně věří, nezlomí, ale taková vzdorovitost chce výcvik. Dost pochybuji, že by jím prošel každý jejich voják. Nehledě k tomu, že když drogy vyprchaly a on si uvědomil, co všechno řekl, uzavřel se do sebe a s nikým nekomunikuje, evidentně je sám na sebe hrozně naštvaný. Musel by to setsakra dobře hrát.“
„Navíc jiné informace prostě nemáme. Musíme vzít zavděk všechno,“ uzavřel jsem. „A potřebujeme co nejrychleji vymyslet plán. Napadlo mne využít virus chřipky. Ale má to určité háčky. Doktore?“
"Je tu několik problémů,“ ujal se slova Shire. „Virus chřipky v radioaktivním prostředí bez hostitele nepřežije. Takže je nutné ho použít v uzavřeném prostoru, ale ani to nezaručuje úspěch. Stejně tak nedokážu říct, jestli chřipka přežije v těle vystaveném radiaci. Pouze předpokládám, že buňky Anunnaki si vybudovali nějaký obranný mechanismus a ten se po zahnízdění chřipky v organismu bude vztahovat i na virus samotný."
„Takže šance na úspěch je minimální,“ ozval se temně Greg.
„Pořád je ale větší, než když tu budeme jen tak sedět,“ namítl Hamilton. „Tohle je myslím vcelku dobrý základ. Pokud se nepletu, tak jediný uzavřený prostor, který máme k dispozici, je vyloďovací člun nebo naše základna.“
„Přesně,“ přikývl jsem. „Můžeme obětovat část základny, kterou zamoříme virem, a necháme jim ji bez boje obsadit.“
Ozvalo se nespokojené mručení. „To se mi nezdá jako dobrý nápad,“ řekl Paul. „Museli bychom vyklidit i kasárenskou bránu a dvůr a zbytečně bychom se tak vzdali jedné linie obrany.“
„Takže člun.“
„Máme mundúry jejich průzkumníků,“ pravil zamyšleně Rogers. „Přinejmenším dva kompletní. Někdo by se mohl na člun proplížit.“
„Trochu tu jejich uniformu upravíme, přidáme vrstvu proti radiaci a upravíme přilbu,“ přizvukoval Hamilton. „To půjde.“
„Ale zapomínáte na jednu věc, pánové,“ přerušil je Greg. „Když člun přistane, už je vlastně pozdě někoho někam posílat. Vojáci se vylodí a my máme po srandě. Chřipka nakazí tak maximálně stálou posádku.“
Kývl jsem „To mne taky napadlo. Osobně vidím jedinou možnost. Zahnat je zpátky.“
„Z toho, co jsem slyšel od Rogerse, si myslím, že nemáme velkou šanci na úspěšný útok,“ oponoval John.
„Nepotřebujeme úspěšný útok, potřebujeme je zahnat zpátky na člun. Kdybychom na ně spustili palbu ze všeho, co máme, určitě je překvapíme a vyděsíme. A co udělá zaskočený voják? Stáhne se do bezpečné pozice.“
„Na člun.“
„Přesně!“
„Jak dlouho je chcete udržet v lodi?“ zeptal se Davis.
„Nějakou dobu bude trvat, než se útočníci seřadí a rozdělí. Za tu dobu by se měl virus rozšířit přes vzduchotechniku. Když se ložiska rozmístí na více místech, celý proces se urychlí,“ vložil se do debaty Shire. „Virus samotný potřebuje už jen nějakých deset nebo dvacet minut. Když jste zmínil filtry, kapitáne,“ obrátil se na Hamiltona, „projde jimi biologická zbraň?“
„Těžko říct, testovali jsme je zatím jen na bojové plyny.“
„Takže po poradě provedeme ještě jeden pokus. Pokud to nedopadne, můžeme začít celý plán stavět znova.“
Davis něco rychle počítal. „Na dvacetiminutový útok, který by je udržel ve člunu, bude třeba ohromného množství materiálu. Budeme pak sotva schopní držet základnu.“
„Virus se projeví odhadem za dvě až tři hodiny.“
„Tak rychle?“
„Mají zrychlený metabolismus,“ vysvětloval Shire. „Navíc jejich imunita si s ním neumí poradit.“
Davis kývl. „Tři hodiny, to by snad šlo. Ale o moc déle asi ne. To se ukáže až v akci.“
Spokojeně jsem se rozhlédl po svých lidech. „Takže zhruba máme plán. Propašujeme na výsadkovou loď virus a pak je naženeme zpátky. A budeme se modlit. Rogersi, doktore, udělejte tesy, jestli ten vir projde filtry, a okamžitě mi hlaste výsledek. Kapitáne Hamiltone, určete několik lidí, kteří předělají uniformu, ať se do toho hned dají. Až budete hotovi, přijďte sem. Ostatní tu zůstanou, dáme dohromady plán útoku. Snad nemusím připomínat, že vše je přísně tajné.“
"Jedna věc by mne zajímala,“ řekl na odchodu Davis zamyšleně. „Proč si vybrali zrovna Británii? A proč zrovna tohle místo?“
"To je nasnadě,“ odvětil jsem. „Británie je dokonale izolovaná od zbytku světa. Nemůžeme obětovat žádné palivo, abychom poslali někoho na kontinent, nemůžeme ani odvysílat zprávu o pomoc kvůli těm neustálým statickým bouřím nad průlivem. A i kdybychom mohli, lidé na kontinentě na tom budou s palivem stejně jako my. Jsme dokonale odříznuté cvičiště. A naše základna je tak akorát velká a tak akorát vyzbrojená, aby si na ní mohli vyzkoušet, jak budeme reagovat."
Ashton bez vyzvání rozložil po stole mapy. Zpravodajci díky všemožným statickým poruchám a bouřím de facto přišli o práci, takže se soustředili na co nejpřesnější mapování okolí. Ukázalo se, že tato činnost byla nanejvýš užitečná.
„Podle mne je vyznačená oblast naprosto dokonalá k tomu, co chceme provést,“ prohlásil energicky kapitán. „Jejich průzkum nepředpokládal žádný nečekaný útok, takže vybrali pozici mezi dvěma kopci. Ty měly být patrně hned po vylodění obsazeny a přeměněny na opevněná stanoviště, která by pak posloužila jako předmostí.“
„Kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ utrousil jsem.
Ashton se zazubil. „To je přesné, pane.“
Greg se naklonil nad mapu. „Takže na ty kopce nejspíš minomety, ne?“