Vedle dítě. Rozzářená očka pozorují. Matku? Okno? Sestru? Stáhla mu kšilt do obličeje. Smějí se.
Vedle staří pánové. Co zažili? O čem z toho mluví? Co zažijí? Komu o tom ještě poví?
Vedle někdo spí. O čem sní? Hlava mu padá na spolusedícího.
Vedle dívka. Úsměv. Radost. Nebo skrývá smutek? Cení zuby. Radost.
Vedle malý klouček. Menší než jeho sedadlo. Vyhrál v šachách. Div se nadšením nepraštil o okno.
Dívce zmizel úsměv. Kdo jsme jí ho vzal?
Někdo nastoupil. Rychle dýchá. Co ho zdrželo?
Dívčin úsměv je zpět. Kdo jí ho vrátil?
Zatáčka. Nakloníme se. Všichni, najednou, stejně. Příběhy se srazily, jako spáčova hlava s oknem.
Jedeme z kopce, zrychlujeme a zpomalujeme. Cesta je u konce.
Sbohem, nedokončené příběhy. Zítra se zas potkáme.