červený koberec
stále připomíná
ten majestát
tu velkolepost!
jdu po něm
já
malý
mrňavý
*
spletité chodby
schody do schodů
ke slávě
k radosti!
*
poslouchám
ach to ticho
zdánlivě
nekonečný prostor
vyráží mi dech
zlato
jasné zářící
a barvy
nádhera!
musím ji mít
musím si pamatovat
zavřít oči
*
přesto
prchavě mizí
v zákrutech mysli
*
dívat se
nehnu brvou
nemohu dýchat
vidím to!
strnulý
v úžasu
*
bože
ano
jsem Čech
jsem hrdý
ach opravdu
mám proč!