„Já…, já…, já…“ Že je to zvláštní začátek článku? Nejspíše ano, ale právě toto osobní zájmeno přesně vystihuje téma, se kterým bychom Vás rády skrze tento text seznámily. Říká Vám něco příběh o Narkissovi? Tento půvabný mladík z řeckých dějin trávil celé dny pouhým obdivováním svého odrazu na hladině jezírka a miloval sebe samotného natolik, že se od sebe nedokázal odrhnout. Postupně mu však pohled na odraz přestával stačit a chtěl se vidět ještě detailněji. Nahnul se proto nad hladinu, když vtom ztratil rovnováhu a v jezírku se utopil. A právě tento tragický příběh dal název tzv. narcismu.
Mnoho lidí si pod tímto pojmem představí pouze někoho, kdo až příliš kouká do zrcadla a stará se jen o to, jak vypadá. Ale ono to zdaleka není tak jednoduché. Ve skutečnosti se jedná o poruchu osobnosti, kdy člověka nezajímá nic jiného, než je on sám. Kromě sebe nedokáže milovat nikoho jiného. Všechny kolem sebe bere pouze jako nástroj k uspokojení svých potřeb a svých cílů. Nikdy neuzná chybu. Neprojeví lítost. Není schopný empatie. Touží po dokonalosti. Neuvědomuje si zároveň své chyby i klady, ale vždy jen jedno z toho. A především se musí neustále s někým srovnávat. A zde nastává zásadní rozdíl. Není totiž narcista jako narcista.
Rozlišujeme dva typy narcismu, které představují naprosto odlišné strany mince, které však zároveň mají společného více, než by se zdálo. Dalo by se říct, že narcisty rozlišujeme podle toho, zda se vidí „pod někým“ či „nad někým“. Tím známějším je narcista, který se považuje za naprosto dokonalého. Naopak k ostatním přistupuje jako k méněcenným a nehodlá s nimi ztrácet svůj čas, neboť jej prý nejsou hodni. Lidé tohoto typu jsou arogantní, sebevědomí, na jakoukoliv výtku reagují agresivně či si ji vůbec nepřipouští a přímo se vyžívají v ponižování a svém vychloubání. Rádi také například skáčou ostatním do řeči, neboť se snaží nad nimi triumfovat a strhnout na sebe veškerou pozornost. Také mají pocit, že pro ně neplatí žádná pravidla, neboť přece vždy dělají všechno „správně“. Druhým typem narcisty je člověk, který si sám připadá „horší“. Často si najde někoho, koho považuje za dokonalého, a topí se v tom, že mu závidí jeho „dokonalost“ a sám sebe trestá za to, že není jako on. Tito lidé pak naprosto postrádají sebevědomí a jsou často náchylní k dalším problémům, jako je deprese, bulimie, sebepoškozování či jiné poruchy osobnosti. Kdybychom to měly zjednodušeně shrnout, druh narcisty se většinou rozlišuje podle toho, co si o sobě myslí vzhledem k ostatním. Buď si o sobě myslí, že je v pořádku, ale ostatní nejsou, což může vést k tomu, že jim ublíží, nebo zastává názor, že ostatní jsou v pořádku a on ne, což často vede k sebepoškozování, či je přesvědčen, že není v pořádku on, ani ostatní, což může vyvrcholit například tím, že narcista zabije svou oběť i sám sebe. Společným znakem všech narcistů je však to, že nikdy nepřipustí, že by mohli být v pořádku oni i ostatní. To je pro ně bohužel nemyslitelné.
Jenže jak se člověk vůbec stane narcistou? Pro odpověď na tuto otázku se musíme vrátit na samotný začátek našeho života, tedy do období dětství a dospívání. Právě v prvních třech letech života se setkáváme s tzv. primárním, přirozeným, narcismem, kdy dítě vnímá především matku jako prostředek k uspokojení svých potřeb a má pocit, že se svět točí jen kolem něj. Avšak tento druh narcismu je naprosto v pořádku. To, zda se narcismus dále rozvine do poruchy osobnosti, záleží na podmínkách, ve kterých dítě vyrůstá, především tedy na výchově. K budoucímu narcismu přispívají tři druhy výchovy. Zaprvé výchova, kdy si rodiče, většinou skrytí narcisté, plní své sny a ambice skrz své dítě a veškerý vztah mezi potomkem a rodiči závisí na tom, zda dítě uspěje (vyhraje soutěž, dostane dobrou známku atd.), nebo selže. Dítě se tak snaží být úspěšné, aby si získalo pochvalu rodičů, přičemž však omezuje samo sebe a jen se snaží být takové, jaké ho chtějí oni. Druhým extrémem výchovy je přehnaná chvála a podpora dítěte. V takovém případě se pak potomek začíná cítit bezchybný, neboť při každé své chybě je uchlácholeno, a proto si ani neuvědomí, že se nějaké chyby dopustilo. A třetím typem výchovy je ta, kdy se rodič dítěti vůbec nevěnuje, a ono si proto vytvoří vlastní svět, ve kterém získá hlavní roli, neboť té se mu v reálném světě nedostává.
Podoba narcismu se také liší vzhledem k pohlaví. Často se mylně udává, že se narcisty stávají častěji muži. Avšak tento závěr není prokazatelný, neboť se k němu dospělo spíše prostřednictvím toho, že u mužů se narcismus projevuje výrazněji. Narcisté mužského pohlaví jsou totiž obvykle agresivnější, častěji obviňují ostatní a snáze propadají extrémům, jako jsou drogy apod. Muži se současně od ostatních spíše distancují a jsou více samotářští. Naopak narcistky se rády obklopují mnoha nápadníky a kamarádkami, od kterých rády slýchávají komplimenty, ale jejich projevy narcismu nemusí být na první pohled jasně rozpoznatelné.
Co se týče narcistů a vztahů, asi uhádnete, že to s nimi není snadné. Většina narcistů, mužů i žen, není schopna navázat plnohodnotný a fungující vztah, neboť druhou stranu často jen využívají a více si od ní berou, než dávají. A proto je vztah převážně jednostranný.
Ve spojitosti s narcismem nás napadlo jedno hezké přirovnání, a to takové, že ve středu narcisova vesmíru není Slunce, ale jeho maličkost. Může však tento vesmír fungovat? Odpověď je - ne. Sebeláska je v životě samozřejmě důležitá, ba dokonce pro lidskou existenci nezbytná a zdravá. Avšak všeho moc škodí a tento druh citu může člověka zničit a on si to ani neuvědomí. A právě uvědomění si problému je první krok k léčbě jako u všech onemocnění. Bohužel málokterý narcista si svou chorobu připustí a vyhledá pomoc psychologa. Pokud k tomu však dojde, je léčba velmi zdlouhavá a náročná, avšak ne nemožná (bohužel také ne stoprocentně účinná). U diagnostiky narcismu je ale nesmírně důležité zohlednit i to, že narcismus je poruchou až v určité intenzitě, neboť náznaky narcismu zaznamenáme u každého jedince a kdo tvrdí opak, má větší pravděpodobnost, že právě on je chorobným narcistou.
A nakonec pár rad do života. Pokud se setkáte s narcistou, nenechte se rozhodit a nebuďte agresivní, neboť on bude reagovat o to agresivněji. Proto zkuste nějaké maličkosti ignorovat. Ale zároveň mu vytyčte jasné hranice, neboť on není schopný rozeznat, kdy je již jeho chování přes čáru. Avšak pokud je Vám narcista skutečně blízký, uvědomte si, že bez Vaší pomoci se neuzdraví. A proto se mu snažte nenápadně a klidně ukazovat jeho chyby, neboť dokud nepochopí, že lidé můžou být odlišní a zároveň všichni „v pořádku“, nepomůže mu ani sebelepší léčba.
Zdroje:
https://forbes.cz/jak-poznat-ze-mate-ve-svem-okoli-narcistu-a-jak-se-s-nim-vyporadat/
https://www.vira.cz/texty/glosar/narcismus
https://www.biorganica.cz/tema/rady-a-tipy/smutny-zivot-narcisek