Mgr. Miroslav Hlava
Měl by být založen na demokracii, svobodě a na občansko-morálních zásadách. Ale co se týče současného českého státu, je demokracie překroucena, výkladově jde úplně o jiný pojem. To samé se týká i morálně-občanských pravidel. Když se při revoluci v roce 1989 zvonilo klíčema na Václaváku, měli jsme dobrý pocit, že přišla svoboda, ale nenaučili jsme se s ní příliš dobře zacházet. Právě proto bychom si tyto hodnoty jako demokracie a morálka měli osvojit a bojovat za ně.
PhDr. Květa Rysová Ph. D.
Řekla bych, že na soudružnosti, vztahu k vlasti, na vlastenectví, národní hrdosti a potřebě osamostatnit se od jakéhosi jha od okolních států.
Mgr. Marcela Miková Ph. D.
Měly to být hodnoty jako demokracie, vzdělání a pracovitost, ale nejsem si jistá, jestli se to daří udržet.
PhDr. Miroslav Žitný
Kdybych to vzal z Masarykovy vize, který ji rozepsal ve spoustě děl – teď si vybavuji třeba Ideu národa Českoslovanského, tak když se odpíchnu jenom od tohoto titulu, tak je tam vidět hned několik myšlenek jen v názvu. Jednak aby Československo vyvážilo velkou populaci pražských Němců a Němců v pohraničí, tak se snažili vtáhnout do toho vznikajícího státu Slováky, čemuž říkáme koncept čechoslovakismu, propojení dvou slovanských národů. Problém byl v tom, že to historicky nemělo moc opodstatnění, protože Slováci byli dlouho součástí Horních Uher. Takže jedna z důležitých věcí podle mě byla vůbec ta identifikace národa. Češi měli začít chápat, že teď už nejsou jenom Češi, ale že jsou Čechoslováci. Paradoxem je, že Češi s tím měli menší problém než Slováci, kteří začali zakládat téměř nacionalistická hnutí, která se rozbujila ve 30. letech. Potom je to odvrat od monarchie, mocnářství, od Habsburků a v podstatě demokratická parlamentní republika. Masaryk si demokracii představoval taky jako princip. Že demokracie nebude jenom politická, ale i sociální. Chtěl, aby se lidi naučili uvažovat demokraticky třeba ve spolcích a v každodenním životě. Ještě za zmínku stojí humanitní ideály, což znamená, že člověk má obrovskou odpovědnost za svůj život, za své lidství a taky lidství ostatních. Má se chovat jako humanista – lidově sám pro sebe a lidově i pro své okolí. A to jsme se jako Češi dodneška bohužel nenaučili.