NULL
A pokrok jde dál.
Tak mě napadá, neomezuje nás rozvoj techniky až přespříliš? Mám pocit, že je to čím dál tím horší. Stačí se jen za šera podívat na dětské hřiště…najednou se všude rozsvítí malé obdélníčky značící, že už ani ti nejmenší nezaostávají za všemi ostatními. Kdo dneska nemá chytrý mobil, tablet a veškerá nejnovější příslušenství, jako by ani neexistoval. Upřímně, stydím se někde vytasit svou klávesovou cihličku, která je ráda, že přijme hovor a dokáže tvořit SMSky, ale mně to stačí. Horší je, že za tohle jsou schopné vysmát se mi děti školkového věku. Jojo, možná jsem asi tak trochu „vadná“, když se vymykám všem zaběhnutým pravidlům dnešní společnosti. Nejvíc mě ale na dnešní situaci mrzí, že lidé si už pomalu mezi sebou neumí normálně popovídat. Na klávesnici se to člověku všechno ťuká tak nějak snadněji, ale co jít a oslovit člověka, se kterým se třeba vídám každý den, ale veškerá naše komunikace probíhá přes sociální sítě? To už je jaksi horší. A je také škoda, že když se zaposloucháte do rozhovorů i nejmenších prcků, tak uslyšíte věci ve stylu, co kdo zase sdílel na „fejsu“, kdo dal novou fotku na „insta“, popřípadě často jen tak sedí, tupě zírají do obrazovky, která jim ledově ozařuje obličejíky a jedinou jejich komunikací je datlování na mobilech. Když to slyším nebo vidím, nabíhá mi husina.
O to horší je to ve škole. Troufnu si říct, že polovina lidí má internet v mobilu, a kdo ne, tomu pomůže wifi. Spousta z těchto lidí už bez internetu nedokáže vydržet ani oněch osudných 45 minut, což mi přijde vůči jejich okolí nefér.
Ať si všichni dělají, co chtějí, ať se třeba staví na hlavu, ale ať se nenechávají tak strašně omezovat technikou, jinak možná ztratí schopnost komunikovat s ostatními…Technika jde kupředu, zatímco my zaostáváme.