Že má technika vlastní hlavu, není žádný převratný objev, koneckonců bez nějakého toho vzbouřeného robota popřípadě inteligentní motorové pily, která jde po krku všemu a všem, se neobejde žádné lepší sci-fi. Ovšem že k podobné guerille bude mít sklony i můj vlastní mobilní telefon, to byla rána pod pás.
Jeho poťouchlost jsem poprvé měl možnost ocenit na jedné blíže nespecifikované autobusové zastávce. Krátil jsem si čekání poslechem hudby, přičemž jsem měl jako obvykle nastaven náhodný výběr skladby.
Ve chvíli, kdy jsem řidiči zaplatil a chystal se usednout, rozehrál se mi do uší hit skupiny AC/DC Highway to Hell. Nejsem nijak zvlášť pověrčivý, ale že by zrovna tohle byla ta správná muzika na cestu autobusem do školy, to se říci nedalo.
Přistihl jsem se, že zezadu pozoruji řidiče a snažím se odhalit jakýkoli náznak rohů, koňského kopyta nebo jakéhokoli jiného pekelného cejchu, který by jasně deklaroval, kam že jsem to vlastně nasedl.
Výsledek nebyl uspokojivý. Řidič buď nevěděl, jak má správný pekelný řidič vypadat, nebo se dokonale maskoval. Když se šoférem nehnul ani potichu mumlaný Otčenáš, musel jsem si přiznat porážku.
Neshledav ani na školní budově jakékoli známky přítomnosti nějaké rohaté, zubaté, či jinak neesteticky vybavené potvory, pomalu mi začalo docházet, že mi mobil přichystal v únoru docela hezký apríl.
Přístroj ovšem ještě neřekl svoje poslední slovo. Hned první hodinu měla nějaká dobrá duše skvělý nápad zavolat mi a zeptat se, jak se mám. Vzhledem k tomu, že mezi nepřeberným množstvím mých duševních nemocí nechybí ani skleróza, nenacházel se telefon předpisově vypnutý v tašce, nýbrž v mojí kapse a v pohotovosti.
Následkem všech těchto nepředvídatelných náhod se tedy stalo, že se do výkladu začala pozvolna mísit skladba Another Brick in the Wall. Slova „we don't need no education“ bohužel měla na nebohého vyučujícího asi stejný účinek jako rudý šátek na velice temperamentního býka. Zafuněl, hrábl nohou a pohodil hlavou. Vzápětí mne vyvolal. Dodnes nevím, zda ho tak popudilo překročení školního řádu, text oné písně, nebo gramatická hrubka v něm obsažená.
Když jsem zničeně odcházel ze třídy se zrádným přístrojem v kapse a čtyřkou na kontě, zapřísáhl jsem se, že od této chvíle až do odvolání nechci s technikou nic mít, i kdybych kvůli tomu měl ke komunikaci používat kouřové signály.