NULL
Hlavní postava tohoto snímku, bývalý dirigent Fred (Michael Caine), pronáší větu: „Nepotřebuješ slova nebo zkušenosti, abys rozuměl(a) hudbě. Hudba prostě je.“ Toto tvrzení platí i o samotném filmu. Nemusíte mu rozumět, nemusíte ho chápat, ale ten film prostě je. A já jsem si to jeho bytí náramně užila.
[caption id="attachment_4012" align="alignright" width="300"]
Staří prátelé Fred a Mick.[/caption]
Mládí si odbylo premiéru na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Sám režisér Paolo Sorrentino uvedl, že snímek je podle něj o budoucnosti. Netýká se tedy jen mladistvé minulosti postav a naopak sklonku jejich životů, týká se i jejich budoucnosti a především toho, jak se s ní kdo dokáže vypořádat. V jistém slova smyslu je Mládí polemikou o všudypřítomném celku, kterému říkáme život.
Příběh se odehrává v luxusním lázeňském hotelu ve švýcarských Alpách. I přes nesčetné množství rezidentů se soustřeďuje na dvě hlavní postavy dvou starých přátel: již výše zmíněného Freda a Micka (Harvey Keitel). Mick má navzdory svému věku mladou mysl a jakožto režisér neustále vytváří svůj poslední film, který má být jeho odkazem. Fred je na rozdíl od 
něj pasivní a rezignovaný. I když, jak je z mnohých scén znát, hudbou stále žije a slyší ji skutečně ve všem, odmítá se vrátit ke své původní, úspěšné životní dráze dirigenta. Fredova dcera (Rachel Weisz) svému otci proto zaplatila pobyt v hotelu, aby ho alespoň částečně navrátila k životu. Sama v té době prochází emoční krizí a později i rozvodem. Všichni návštěvníci hotelu (herec, bývalý fotbalista, buddhistický mnich, topmodelka...) se mezi sebou postupně mísí a v průběhu děje se na povrch dostávají dlouho skrývané pravdy a dávno zapomenutá tajemství.
Celý film se pohybuje někde mezi komedií a životním tragickým dramatem. Jsou zde rychlé přechody od důchodcovského rozhovoru o prostatě přes přípravu mladého herce na postavu Hitlera pozorováním ostatních návštěvníků až po samotný srdcervoucí konec jedné z dějových linií.
I když je scénář nápaditý a nemám mu co vytknout, jako nejvýraznější na mě působily dlouhé a časté scény, kde jsou dialogy omezeny na minimum a slova ustupují hudbě. Mládí sice není nijak vizuálně výrazné nebo pobuřující, ale je rozhodně podmanivé a neobvyklé. Nemůžete čekat zrakové orgie, ale na co se rozhodně připravte, je emoční náročnost. Film je dělen do jednotlivých vzájemně odlišných scén, které mají za úkol navodit v divákovi přesně takové rozpoložení, jako má samotná postava. To (alespoň u mě) probíhá úspěšně nejen díky citlivě nasnímaným záběrům, ale především díky dokonale zasazené hudbě.
Soundtrack se zdá být nesourodým mixem mnoha stylů a žánrů, ale překvapí vás, jak dobře do sebe operní árie, jazzový koncert a popová hudba Palomy Faith zapadají. Americký skladatel David Lang se postaral o původní soundtrack, který je doplněný nejen o výše zmíněné písně, ale i o zvuky přírody. Pro mě osobně byla jedním z vrcholů filmu scéna, kdy Fred usazený na pařezu diriguje stádo pasoucích se krav, kdy se celá symfonie sestává jen z šumění lesa, bučení krav a cinkání zvonů uvázaných kolem jejich krků.
Přidáme-li ke všem těmto pozitivům ještě skvělé obsazení a brilantní herecké výkony, myslím, že Mládí lze jednoznačně označit za nevídaný kulturní počin. Pokud se tedy smíříte s tím, že film lze prožít nejlépe intuitivně, a pokud se zkrátka necháte slepě vést svými smysly, čeká na vás úžasný zážitek – jak vizuální, poslechový, tak emoční, ale především filmový.
Markéta Scheinostová
(Zdroje obrázků: csfd.cz, thefilmstage.com)