20. března 2014

Miluška

Napsala Alžběta Poskočilová

Miluško

když jsi zpívala
všichni k Tobě zalétli pohledem
nebo aspoň v duchu
a všem se zastavilo srdce
na moment
aby nerušilo


když jsi zpívala
okamžiky trvaly překvapený nádech
ten kousek duše co v nás zbyl
vytryskl štěstím
roztáhl ruce a objal zmoženou
znavenou mysl

Miluško
když jste byli spolu
jako by od jednoho vedla pavučina
k tomu druhému
pavučina postříbřené
palety jasných barev
už to bylo dlouho
a mezi vámi stále
hřejivě
zůstávala láska

Miluško
i Ty jsi byla
naděje
naděje pro tenhle svět
že v něm lze najít
porozumění
které trvá léta
a zimy

Miluško

doufám
že už Tě nic nebolí

my nikdy nepřestaneme
slyšet Tvůj hlas