Miluško
když jsi zpívala
všichni k Tobě zalétli pohledem
nebo aspoň v duchu
a všem se zastavilo srdce
na moment
aby nerušilo
když jsi zpívala
okamžiky trvaly překvapený nádech
ten kousek duše co v nás zbyl
vytryskl štěstím
roztáhl ruce a objal zmoženou
znavenou mysl
Miluško
když jste byli spolu
jako by od jednoho vedla pavučina
k tomu druhému
pavučina postříbřené
palety jasných barev
už to bylo dlouho
a mezi vámi stále
hřejivě
zůstávala láska
Miluško
i Ty jsi byla
naděje
naděje pro tenhle svět
že v něm lze najít
porozumění
které trvá léta
a zimy
Miluško
doufám
že už Tě nic nebolí
my nikdy nepřestaneme
slyšet Tvůj hlas