Jakpak jste si užili včerejší večer? Neodnesli Vás náhodou čerti s sebou do pekla? Jak totiž většina z vás určitě ví, včera konečně nastal onen den, kdy je naše celoroční chování každoročně zhodnoceno a podle zásluh odměněno. A co Vy? Prošly jste zkouškou? A protože i my jsme se naladily na mikulášskou náladu, rozhodly jsme se, že si o tom našem Mikuláši něco zjistíme. Věděli jste třeba, že existuje i obdoba Mikuláše, avšak v ženském provedení? Věřte nebo ne, ale tu byste určitě potkat nechtěli… Ale nebudeme předbíhat, a proto si nejdříve řekneme, kde se vlastně tato tradice vzala.
Kde se tato tradice vzala?
K tomu, abychom si na tuto otázku odpověděli, se musíme vrátit až na konec 3. století, kdy se její představitel, tedy Mikuláš, narodil. Pocházel z řecké křesťanské rodiny, se kterou žil ve městě Patara. Jeho rodina se věnovala převážně rybolovu, s čímž nejspíše souvisí i to, že svatý Mikuláš je patronem rybářství a námořnictví. Po smrti svého otce zdědil veškeré dědictví, které však raději rozdal chudým a sám se vydal do Myry (dnes Demre), kde se díky své zbožnosti stal tureckým biskupem. Nakonec byl tak oblíbený, že jej po jeho smrti uznaly za svatého všechny křesťanské církve. S jeho dobrotou souvisí i legenda, která vypráví o otci, který poslal své tři dcery do nevěstince, aby si vydělaly nějaké věno a zabezpečily tak rodinu. Naštěstí však zasáhl Mikuláš, který jim přes okno hodil do pokoje zlaťáky, díky čemuž se již nemusely zaprodávat. Díky tomuto činu představuje Mikuláš i patrona prostitutek a zároveň je tento příběh základem vzniku mikulášské nadílky. Dnes připadá svátek Mikuláše na 6. prosince, což asi většina z vás moc dobře ví. Toto datum souvisí se dnem jeho smrti, za nějž je většinou považován 6. prosinec roku 345. Avšak o tomto datu se historikové stále dohadují.
Mikuláš u nás
Dříve
V Česku má mikulášská nadílka, konaná obvykle v předvečer svátku Mikuláše, tedy 5. prosince, dlouholetou tradici, a proto není divu, že se od dob jejího vzniku její podoba trochu změnila. Navíc zde velkou roli hrály i jednotlivé regiony, neboť ne na všech místech tento den probíhal stejně. Největší rozdíl oproti současné podobě byl v tom, že dříve měl tento den spíše charakter masopustu. Vesnicemi procházely proudy masek, a to nejen naší klasické trojice, Mikuláše, anděla a čerta, ale i dalších. Dřívější podoba této nadílky souvisela také se společenským postavením rodiny, především po finanční stránce, kdy u chudších rodin nechávaly děti obvykle ponožku za oknem, kterou jim pak Mikuláš následně naplnil buď ovocem a dobrotami, či v případě zlobivých dětí uhlím a syrovými bramborami. Bohaté rodiny však navštěvoval Mikuláš s nadílkou osobně. Během této návštěvy zkoušel děti z modliteb a podle zásluhy je pak obdaroval. Právě tato forma přežila u většiny dnešních domácností dodnes s tím rozdílem, že modlitby byly nahrazeny písničkami a básničkami, které děti Mikuláši přednáší.
Mikuláška
Zajímavou částí mikulášské historie je i již zmiňovaná Mikuláška, na kterou jste mohli narazit například na Přerovsku. Tato dáma byla oblečená do dlouhých bílých šatů, obličej měla pomoučený a zakrytý průsvitnou rouškou. Avšak nepředstavujte si ji jako hodnou paní, která nosí sladkosti. Jednalo se o velice ráznou postavu, mnohem přísnější než Mikuláš, jež místo dobrot nosila dětem metlu, aby věděly, co je čeká, nebudou-li se modlit, chovat slušně a řádně respektovat své rodiče. Asi nejděsivější podobu měla Mikuláška právě z Přerova, neboť ta u svého outfitu nahradila metlu kosou, kterou děti „stínala“. V jednotlivých regionech se však nelišil pouze její vzhled, ale i den, ve který chodila. To však nemění nic na tom, že to byla velice děsivá postava, jež si uměla sjednat pořádek.
Dnes
Dnešní podobu mikulášské nadílky asi všichni známe. Ústřední postavou je vousatý Mikuláš, který má na sobě většinou bílé biskupské roucho a špičatou biskupskou čepici na hlavě. V ruce pak drží berlu, či na svých zádech nese nůši. Nikdy však nepřichází sám. Většinou jej doprovází také minimálně jeden anděl s křídly a hvězdou na čele, představující dobro, a čert, jenž znázorňuje zlo. A právě český čert je ve světě velmi unikátní, neboť bývá, spíše než krutý, rozpustilý a budící respekt. Bohužel však v posledních letech musí každoročně bojovat s konkurencí v podobě rakouského a německého Krampusu, který je opakem našeho „hodného“ čerta. To nás přivádí na zajímavou otázku: „Jak vlastně vypadá mikulášská tradice ve světě?“
Mikuláš ve světě
Polsko a Slovensko
Začněme našimi sousedy. Co se týče Polska a Slovenska, tak ti mají podobného Mikuláše jako my. Stejně jako u nás je navštěvuje Mikuláš v bílém biskupském rouchu, avšak okolnosti nadílek se trošku liší. I na Slovensku chodí Mikuláš 5. prosince, avšak navíc je zde zvykem si vždy „očistit a upravit“ kozačky (či jiné vysoké boty) a dát si je za okno, aby v nich mohly děti druhý den ráno najít svou odměnu. Když se podíváme do Polska, můžeme zde narazit na Mikolaje, který, někdy společně se sněhovou vločkou, navštěvuje děti v noci z 5. na 6. prosince a buď pod polštářem, nebo v punčoše jim nechává nějaké ty dárečky.
Německo, Rakousko a Švýcarsko
Když se přesuneme k našim západním sousedům, tedy do Německa a Rakouska, můžeme se zde setkat samozřejmě s již zmíněným Krampusem či, konkrétně v Německu, s Knechtem Ruprechtem, kteří doprovází Mikuláše při jeho nadílce. Knecht Ruprecht je urostlý pacholek s plnovousem, tmavou tváří, řetězy, kožešinami a metlou. Obdobu této postavy můžeme najít i ve Švýcarsku, kde je nazýván Schmutzli a kde doprovází Mikuláše, jemuž se říká Samichlaus. Kdybychom se vrátili ke Krampusu, tak ten má tradici jak v některých německých regionech, například v Bavorsku, tak v Rakousku. Avšak velký rozdíl mezi Německem a Rakouskem je ten, že v Německu nechodí anděl. V Rakousku je navíc známá trojice někdy doplněna staříkem Guatseltrager, který ve svém košíků nosí různé dobroty. Kromě toho ještě většina rakouských dětí, ale i dospělých, nechává přede dveřmi vysoké boty a doufá, že se jim do rána naplní sladkostmi, ovocem či oříšky.
Nizozemsko
Další zemí, ve které oslavují Mikuláše je Nizozemsko. Zde se mu však neříká Mikuláš, ale Sinterklaas. Zajímalo Vás, kde takový Mikuláš žije přes rok? No přeci ve Španělsku. Odtud poté ve správný čas nasedne společně se svým pomocníkem Černým Petrem na loď a zamíří do Nizozemska, kam připlouvá Sinterklaas parníkem první sobotu po 11. listopadu. Kořeny této tradice sahají do 19. století, kdy byla právě cesta ze Španělska do Nizozemska důležitou přepravní cestou pomerančů a granátových jablek. 5. prosince poté děti připraví své boty ke komínu, či v dnešní době k topení, aby v nich ráno našly svou odměnu. Zároveň je často plní senem a mrkví jako krmivo pro Sinterklaasova koně, který se prý pohybuje nad komíny domů.
Belgie
Zajímavou tradici mikulášské nadílky mají i v Belgii, kde je čert nahrazen černým Petrem. Není to však přesná obdoba, neboť z této postavy žádné dítě strach nemá. Černý Petr totiž představuje sloužícího, který podle legendy se svatým Mikulášem připlul ze Španělska. Tuto postavu můžeme najít i v Holandsku. Je však důležité říci, že hlavní rozdíl mezi Belgií a Českou republikou je ten, že v Belgii je nadílka něco jako ta naše Vánoce, neboť v tento den dostávají děti velké dárky a o Vánocích dostávají naopak menší dárky a sladkosti.
USA
Možná Vás nyní překvapíme, ale americkým představitel Mikuláše je Santa Claus, který nosí dárky až o Vánocích. Jeho jméno vzniklo zkomolením holandského Sinterklaas, což je zkrácené označení Mikuláše Sint Nicolaas. Původně byla jeho podoba velmi podobná českému Mikuláši, avšak pak přišla inspirace ruským dědou Mrázem a reklama na Coca-Colu, a vše bylo jinak.
Finsko
Další zemí, kde má Mikuláš trochu zvláštní podobu, je Finsko, kde připomíná spíše Santa Clause. Podle finských pověstí na úpatí hory Korvantunturi žije tzv. Joulupukki, který si zde schovává všechny lístečky od dětí s jejich přáními. Dárky zde balí skřítci a rozvážejí je saněmi se zapraženými soby. Podle pověstí prý Joulopukki slyší vyslovená přání všech dětí světa. A právě od toho je odvozen i název hory, který je složen z finských slov „korva“ (ucho) a „tunturi“ (hora), neboť svými výběžky připomíná tvar ucha či uší.
Mikulášská nadílka v době koronavirové
Jak můžete vidět, svatý Mikuláš má dlouholetou a především rozmanitou tradici po celém světě. Vždyť jenom v České republice musí s čertem a andělem stihnout navštívit přes 80 % domácností, a to jen za jediný večer. Letos to však měli ještě o něco složitější, neboť koronavirová opatření zasáhla i tento den. Zažili jste, nebo jste alespoň slyšeli například o Mikuláši v roušce, čertech vzdálených od lidí na délku vidlí či online pekle? No, řekněme, že to bylo zajímavé. Hlavní však je, že se Mikuláš nenechal jen tak vyšachovat a bojoval, jak jen mohl, aby mohl i letos navštívit všechny děti a přinést jim něco dobrého na zub či je trochu srovnat do latě. To víte, co by si bez něj rodiče počali?
Zdroje:
https://www.styl-zivota.cz/zivotni-styl/tradice/5-prosince-chodi-mikulas-kde-se-vzala-tato-tradice
https://living.iprima.cz/bydleni/mikulas-cert-andel-mikulaske-ceske-lidove-tradice-nadilka-deti
https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/mikulasska-tradice-je-rozsirena-po-celem-svete-20161205.html