NULL
Mikulášská tradice se dodržuje i na gymnáziu, kde se každý rok o vše postará třída kvarta. Je čtvrtek 3. 12. a právě dnes budeme chodit po škole jako čerti a andělé s Mikulášem. Navštívíme třídy od primy po prváky a vždy odměníme hodné a potrestáme zlobivé žáky. Všichni se moc těšíme, tohle je totiž jediný den, kdy se můžeme místo vyučování bavit, dovolovat si na ostatní studenty (zejména čerti, kteří ve svém kostýmu nejsou rozeznatelní), řádit a (hlavně) jít první na oběd.
V kostýmu anděla téměř přilétám do školního klubu, stoupá napětí. Od paní Matějkové jsme dostali nákupní vozík plný různých dobrot. Rozdělujeme je do balíčků pro nejhodnější studenty a pro učitele. Pro nejhorší tady máme uhlí. Dvě spolužačky k tomu ještě napekly dobré a špatné muffiny. Ty chutné dáme hodným lidem a ty horší, dochucené hořčicí nebo zubní pastou, poslouží jako trest pro zlobily. Sladkosti z košíku se ale během příprav záhadným způsobem začínají ztrácet, a když máme vše hotovo, většinu z nás bolí břicho.
Vše je tedy připraveno a my vyrážíme. První na řadu přichází prima s paní učitelkou Bendlovou. Vpředu jde Mikuláš, za ním špinaví čerti s kožichy a řetězy a poslední andělé s křídly a v bílých šatičkách. „Ještě že jdem poprvý k těm malejm,“ utrousí kdosi z davu. Má pravdu, nestihli jsme si totiž nic moc připravit a máme jen mlhavou představu o tom, co budeme dělat.
Když vejdeme dovnitř, čerti běhají po místnosti, mlátí do lavic a řvou. Mikuláš se postaví před tabuli a snaží se o důstojný proslov, který bohužel přes křik čertů a bílé vousy není moc slyšet. Předává mi knihu a já čtu hodné žáky. Dostávají balíček, muffin a na řadu jde Lucifer. Začne vyvolávat zlobivé; nikdo z nás mu sice přes obrovskou hrozivou masku nerozumí, ale někdo přichází, myslím tedy, že to dotyční rozkódovali, nebo zkrátka ví, že to na ně padne. „Koukej dojíst ten muffin!“ řve čert na klučíka, který se urputně brání nasoukat do sebe nechutný zákusek. „Já se z toho pobleju,“ říká a vzhledem k jeho zbarvení mu věřím. Nakonec vše dopadá dobře a jdeme dál.
Pro další ročníky už chystáme scénář. Domlouváme se, že nejdříve do třídy vběhnou čerti, budou křičet, mlátit do lavic, dělat „brajgl“. Potom vstoupí ostatní. Mikuláš bude mít proslov, anděl vyvolá hodné a čert zlobivé. Jmenované odměníme. Mezi tím budou další andělé rozdávat bonbony a čerti čmárat po studentech. Na závěr Mikuláš řekne, ať se neposlušní polepší, a jde se.
Zpočátku to vypadá dobře, ale v průběhu akce zjišťujeme několik problémů. Mikuláši se párkrát podaří říct: „Doufám, že se hodní do příště polepší.“ Občas nám někdo odmítá sníst muffin, v takovém případě ho čerti donutí, nebo zákusek zmizí kdoví kam (většinou za topení nebo do koše, podle toho, co je blíž). I přesto nám to, myslím, jde dobře. Pak se ale dozvíme, že z důvodu stížností od učitelů (úplnou náhodou od samých matikářů) je čertům zakázáno řvát a mlátit do lavic. Tím nás nemile překvapili.
Potřebujeme to nějak ozvláštnit, nákupní košík už je prázdný, a tak nás napadne, že ho využijeme. Provádíme několik změn ve scénáři. Do třídy přivezeme Mikuláše ve vozíku, ze třídy potom povezeme jednoho zlobila jakože do pekla. Bohužel i to je nám po pár vystoupeních zakázáno. Ach jo.
Nakonec se ukazujeme v jídelně a v ředitelně, kde nečekaně přerušujeme jakési jednání s návštěvou z kraje. Všem okolo nabízíme (dobré) muffiny a jsme pochváleni, že udržujeme tradici a sluší nám to. Alespoň něco.
Celý den jsme si moc užili, děkujeme všem zúčastněným; nejradši bychom takhle chodili každý rok.
Tereza Pazderníková
(foto: gymstr)