21. listopadu 2019

Mgr. Robert Malota: „Novináři by měli být takovým trošku směrníkem."

Napsala Barbora Kůtová

Mgr. Robert Malota (53 let) vystudoval Fakultu žurnalistiky v Praze, přičemž promoval v roce 1988. Poté pracoval pro mnohé celostátní deníky, týdeníky, byl šéfredaktorem Strakonické televize, v posledních třech letech také redaktor České televize a je autorem spousty dokumentů, kameramanem, fotografem, autorem scénářů a poslední dobou dokumentaristou v muzeu Středního Pootaví, což ho hodně baví. Spolu s Jaroslavem Landsingerem nám na Gymstru udělal přednášku na téma 30. výročí od Sametové revoluce. V tomto rozhovoru odpovídá na pár otázek týkajících se svobody. 

Domníváte se, že jsme po uplynulých třiceti letech dospělou demokratickou společností? 

Myslím si, že pozitiva převažují, ale ještě plně demokratická společnost nejsme. Svědčí o tom poslední události na politické scéně, ať už se to týká nejvyšších míst jako je Hrad, tak výkonná moc státu, a jde to až do těch nejnižších pater, kdy začíná převládat populismus a jednoduchá řešení. Politici se začínají podbízet lidem a dávají se jednoduché návody na to, jak situaci vyřešit, ale život není jednoduchý. 

Jaká je Vaše nejsilnější vzpomínka na Sametovou revoluci? 

Moje nejsilnější vzpomínka je na den, kdy jsem já, čerstvě po vysoké škole, a má manželka, ještě studentka vysoké školy, přijeli tehdy do Horažďovic, kde jsme rozdávali letáky a informovali. Tehdejší Svaz socialistické mládeže, tamní organizace, tam svolala takovou schůzku, abychom diskutovali o tom, co se v Praze stalo. My jsme tam přijeli jako studenti z hlavního města, jako hosté, kteří měli účastníkům té schůzky ozřejmit, o co tam vlastně jde. Vzpomínám si, že když jsem vysvětloval, o co přesně běží, jak to bylo v Praze, tak si mě tehdy ta svazačka, zástupkyně mládežnické organizace, zeptala : ,,A soudruhu, ty nejsi pro socialismus?" A já jsem říkal: ,,Jestli má mít socialismus takovou podobu, tak nejsem." V ten moment začali lidé tleskat a bylo jasné, že na té schůzi naše strana vyhrála. Pak se šlo na horažďovické náměstí k morovému sloupu a všichni jsme tam zpívali hymnu a kdykoliv procházím tím místem, tak na to vzpomínám. Byl to bezprostřední osobní zážitek a pro mě asi skutečně to nejdojemnější. 

Myslíte si, že špatně vysvětlovaná, prezentovaná a komentovaná demokracie omezuje svobodu?

Ano, především si myslím, že v současné době mají novináři obrovskou roli. Právě role novinářů je podceňovaná pro celkové vyznění vůbec toho, kam se má dál společnost ubírat, protože, ať je to, jak chce, tak pořád ještě novináři v době sociálních sítí mají ohromnou moc. Slovo, které je šířené, je velikou silou. Spousta lidí si ještě říká, že to, co je napsané v novinách, je pravda. A když novináři nezacházejí s informacemi dostatečně zodpovědně, nepředkládají lidem, čtenářům, posluchačům, divákům dostatečně vyvážené plnohodnotné informace, tak dochází ke spoustě zkreslení, a v podstatě společnost pak na základě mylných informací postupuje dál. Osobně si myslím, že by novináři měli být takovým trošku směrníkem. Samozřejmě aby ovlivňovali veřejné mínění, ale mají obrovskou zodpovědnost. A to se bohužel teď o mnoha novinářích říct nedá.

Co byste popřál nám jako národu u příležitosti třiceti let svobody?

Hlavně bych popřál to, aby pedagogové pracovali se studenty dostatečně dobře, aby je seznamovali především s moderními dějinami (to na prvním místě), a až potom šli proti proudu času. Především bych národu přál vzdělané mladé lidi. Lidi, kteří se zajímají o moderní historii, jelikož z té je třeba vyjít. Lidi, kteří se umí kriticky podívat na informace, kteří je umí analyzovat. To je obrovská úloha pedagogů, aby je tohle naučili. Protože jen tak se nenechají zmást různými falešnými informacemi, fake news a polopravdami. Budou mít vlastní rozum a ve svých pozicích, kdy budou řídit firmy, noviny nebo různé organizace, mohou ovlivňovat další lidi a tahle společnost nebude zabředat do nějakého marasmu, na jehož hraně se, obávám, ocitáme dnes. Takže bych přál, a věřím, že to vyjde, abyste měli takové učitele, jako je například pan učitel Žitný, který dává přednost právě těm moderním dějinám a umožnil nám společně s panem ředitelem tady tu přednášku zorganizovat a přednést vám ji.