NULL
Jak již naznačuje titulek, půjde zde především o poezii. A ne ledajakou. Známý český pankáč, iluminát (pšt), spisovatel, nakladatel, vydavatel a všechna jiná slova, která končí na „-datel“, uvolil se pro nás sem tam vypustit nějaké ty verše, jejichž hloubka a obtížnost výkladu je nezměrná. Proto jsem se ujal důkladného rozboru, který, jak doufám, poodhalí alespoň kousek z Mena.
[caption id="attachment_3516" align="alignright" width="224"]
Mistr uvažuje[/caption]
Marián „Meno“ Rolník Máma
Matika je drsná dáma drsnější než moje máma
Pro pochopení mistrových motivací, budeme se muset podívat na jeho předškolní léta a zejména na jeho vztah k tzv. všelidské kalkulaci. Jde o určité rozčleňování života do přesných vzorců, naprosté odevzdání se řádu a pokoření se před materialistickou společností. Přesně proti tomuto pohledu se Meno vymezuje, jak si můžeme povšimnout v prvním verši, kde matiku (kalkulace, propočítávání, řád) přirovnává k drsné dámě, což samozřejmě souvisí s její společenskovědní důležitostí a převahou nad chaosem, který mistr považuje za cestu spásy. Pak se ale objevuje motiv matky, mateřství, základních lidských pudů. Byla snad Mariánova máma skutečně drsná, nebo jde o hlubokou metaforu? Je skvělé, jak citlivě autor pracuje s tak ošemetným tématem, vycházejícím, zcela zaručeně, z jeho nitra, a pomalu naťukává něco ze své minulosti, přičemž si zároveň přeje, aby byla čtenáři napůl ukryta (ta minulost) a on (ten čtenář) mohl další nitky hledat v jiných básních z pera tohoto jedinečného barda.
Vít Malota