Píše se 12. srpen roku 1881 a klempíři Emil Jenisch a Václav Zinniburg právě na fasádu nově otevřeného Národního divadla instalují módní novinku – hromosvod. Pár hodin nato dochází k jedné z největších tragédií v historii české kultury. Divadlo, ve kterém herci stihli odehrát pouhých 12 představení, je v plamenech. Kdo za tímto požárem stojí?
Prvními podezřelými jsou právě klempíři Jenisch a Zinniburg, kteří údajně špatně uhasili dřevěné uhlí v kamínkách na letování. Spoléhali na to, že voda ve žlabu uhlíky dostatečně zchladí, ale jejich jádro nejspíše zůstalo rozžhavené a žár se potom přes okap dostal až k dřevěnému bednění střechy, která vzplála. Požár zničil měděnou kopuli, hlediště i jeviště včetně kulis na chystanou hru Libuše. Trest za neopatrnost je ale překvapivě velmi nízký, klempíři si musí odsedět pouhý týden vězení doplněný dvoudenním půstem.
Mezi lidmi se ovšem brzy začínají rozšiřovat pochybnosti o vině těchto dvou mužů. Katastrofa mohla podle nich být zaviněna také pražskými Němci, tzv. buršáky. To byli členové nacionalistické studentské organizace, kteří se mohli mstít za to, že dostali na začátku června od Pražanů za vyučenou.
Ať už byl viníkem kdokoliv, znovu se zde ukázala obětavost českého národa. Za 47 dní se podařilo vybrat milion zlatých, které se použily na opravu budovy, a dokonce i na vybudování elektrického osvětlení. Sbírka nepřinesla jen dostatek financí, ale díky ní se zrodilo také nové motto „Národ sobě“, které dnes můžeme vidět nad oponou národního divadla.
(zdroj fotografie: iDNES.cz)