Poslední dobou se na nás ekologie řítí ze všech stran. Ať už to znamená školní projekt Nemáme planetu B, nástěnku o sběru a recyklaci olejů nebo otevření bezobalového obchodu Bezinka, které je plánované na 18. března, kdy se tak ve Strakonicích otevře první obchod svého druhu. Majitelkou obchodu je Lucie Koláříková, se kterou jsem měla možnost udělat rozhovor.
Jak jste na tom s ekologií?
Dřív to pro mě bylo nezáživný téma, ale když skončil můj studentský život a mně se narodily dvě děti, tak jsem zajímala o jejich výchovu, můj duševní život se začal rozvíjet, čímž jsem došla k tomuhle tématu. Předtím jsem třídila, ale postupně jsem přišla na to, že to není spása.
Jaký byl tedy další krok po třídění?
Postupně se mi hromadily obaly, které jsem sice třídila, ale furt jich byla spousta a já musela neustále vynášet koš, což se ve čtvrtým patře bez výtahu pozná. Taky mi došlo, že to vyhozením odpadků do popelnice nekončí. Byla to spletitá cesta, ke které jsem se dostala přes omezení masa, jednorázových obalů a taky drogerii. Nekupuju tu konvenční, ale ekologickou, protože není testovaná na zvířatech a neobsahuje toxický chemický složky, které mi otravují tělo a vodu, která se mi vrací. Taky to je dost o módě. O oblečení, který je chemicky barvený, dovážený z dálky, vyráběný dětskou prací za zlomek prodejní ceny. Já nakupuju většinou v second handech, protože je to levnější, a hlavně tomu oblečení dávám další využití. No a když mám doma něco, co pro mě nemá smysl, tak se to snažím recyklovat – udělat z toho hadříky, darovat do dětskýho centra, najít tomu jiný smysl. Obecně hodně aplikuju minimalismus, protože bydlíme v malým bytě a měli jsme spoustu nepotřebných věcí, které nám akorát braly energii. Mám pocit, že když jsem je zredukovala, tak se tam tak jako líp žije. Mimo to se vyhýbám konzumu – akcím, kdy člověk něco koupí ve velkým, protože je to výhodný a když to projde, tak to vyhodí, protože to bylo levný, ale vůbec mu nedochází, že to někde vyrostlo, spotřebovalo to vodu, energii, muselo se tom sem dovézt…
Jak fungují bezobalové obchody?
Člověk tam přijde se svou nádobou, do které obsluha rovnou sype potřebné množství zboží (to se totiž prodává na váhu). Dá se tam hodně plánovat dopředu, vyhnout se právě tomu konzumu. Lidi s tím hodně bojují, protože jim to není přirozený. I můj přítel si občas připadá jako exot, ale já to mám už zažitý. Je to celé o tom lidi informovat a ukázat jim, že je i jiný způsob nakupování.
A odkud bere zboží?
Já se snažím brát co nejvíce od lokálních prodejců, ale jsou věci, které se tady vypěstovat prostě nedají, takže si pak kupuji zboží od známých firem. Vše se vozí ve velkých pytlích, z kterých se pak rozvažují suroviny dál. Ještě se ale rozhlížím a dávám vše dohromady.
A myslíte si, že jsou Strakonice na něco takového vůbec připraveny?
Já myslím, že jo. Teda věřím tomu. Pohybuji se v kruhu lidí, kteří to vítají. Vím, že v jiných městech existují místní komunity ve čtvrtích, které si hromadně objednávají nedostupné zboží (například tu ekodrogerii). A mě taky nebavilo pořád něco objednávat z internetu a říkala jsem si, proč by to nešlo jinak. Uvidíme, jak to ale bude. Já myslím, že přijdou lidi hodně ze zvědavosti a třeba se nad tím zamyslí. Nutit do toho nikoho ale nejde.
Je vaším cílem být zero waste?
Zero waste je hodně diskutovaný téma, protože ekologie je trend. Mít nulový odpad je pro mě nepředstavitelný, protože tu stopu tady prostě nechávám. Chtěla bych tak žít, pokud by to bylo možný. Určitě to ale bude trvat. Je to proces, kterým člověk projde. Má to začátek, ale nemá konec. Chci tou cestou jít a uvídím, kam až dojdu. Hodně bojuju s nedostupností zboží, což doufám, že vyřeší i to otevření obchodu. Zase je fakt, že se říká, že třeba exotický potraviny by člověk ani jíst nemusel a stačilo by mu jíst to, co u něj roste, ale každej si je jednou za čas rád dopřeje. Věřím tomu, že se jednou bariéra zlomí a bude to přirozenější a přirozenější.
Vy jste řekla, že je to trend. Znamená to i negativní dopad?
Určitě jo. Teď je hodně velký boom, jde ale o to nedělat ekologii jenom naoko a mít to vžitý. Jinak to ztrácí význam. Svý na tom dělá marketing firem. Třeba plastová brčka, (hledí na svůj džus, který jí obsluha zrovna s jedním přinesla) ta se snaží hodně lidí nahradit bambusovými, což je sice fajn, ale i to má nějakou stopu a možná by bylo lepší se zamyslet nad tím, jestli to brčko vůbec potřebuju.
Jak vidíte ekologii v budoucnosti?
Já doufám, že to bude jen lepší. Děti jsou kreativní a otevřený novým věcem, takže je to o tom, jak je teď rodiče vychovají – jestli je někdo naučí třídit a vysvětlí jim, jaký dopad má jejich chování. Je to o dětech, protože ty si v tom jednou budou žít. Měly by chápat, že to není o odříkání, ale o tom nezavírat před tím oči, protože by to mohly vnímat jenom jako omezení, což by bylo demotivující.
Není pro vás občas demotivující vidět neekologické smýšlení ostatních?
Občas už fakt jo. Ale já taková taky vždycky nebyla a třeba tak někdo viděl mě.
Jak si myslíte, že žije ideální člověk?
Hlavně musí bejt spokojenej. Ekologie je ekolgoie, ale člověk musí žít v souladu se sebou samým a pak to všechno nějak přijde samo. Stačí přemýšlet, nebýt sobeckej a uvědomit si, že má moje chování nějakej dopad. Je to o tom nést za sebe zodpovědnost.
Takže to všechno začíná uvnitř?
Určitě. Člověk je celek – rozvoj duše, pohnutí se z místa, nestát furt na jednom bodu, vyvoj názorů, to všechno je spojený.
Jaký je smysl života?
Žít a užívat si každý den. Jsou dny, kdy to jde a kdy to nejde. Ale je to úhlu pohledu. Jsou i špatný dny, ale z těch si jde něco vzít. Chce to umět s tím úhlem pracovat a umět žít spokojeně.