Ptáček v kleci
Kdysi kdesi stála klec,
v níž žil malý ptáček.
Nikdy však nepoznal okolní svět.
V tom byl ten háček.
Ptáček toužil po svobodě,
moct si konečně protáhnout křídla.
Leč dosud se nevzdálil od svého bidla.
Často jsem slýchával
jeho hořký zpěv…
Lamentoval na život,
jenž neprožil doteď.
Celé noci snil o tom,
jak roztáhne křídla.
Až jednou večer náhle
jeho smutná píseň ztichla.
Slovem jsem se nezmínil,
co se tenkrát stalo.
Na ptáčka se zčistajasna
zcela zapomnělo.
V kleci už dál nepobýval
pánův věčný mazel.
Přišel jsem tam po ránu
a ptáček byl pryč. Zmizel.
Konverzace beze slov
Nevyřčená slova v tichu
křičí a derou se na povrch.
Víš, co chci říct,
a přesto čekáš,
až to řeknu.
Odpověď máš a neodpovíš.
Prodlužuješ tu nekonečnou vteřinu.
Tu nekonečnou chvíli ticha
plnou nevyřčených slov.
Nikdo dosud nevydal hlásku,
a přesto jsme si řekli dost.
Ztracená
Toulám se nekonečnými ulicemi.
Některé jsou rušné,
v jiných je slyšet sebemenší pohyb.
Kudy mám jít dál?
Tohle je prý život.
Ten život, co sis přál.
(ilustrace: Barbora Bačová)