NULL
Zajímáte se o vaše vzdělání? A pokud ne, zajímáte se o vzdělání vašich dětí? Mělo by vás vůbec zajímat, co se v českých školách děje a proč? Ano, mělo. Forma vzdělávání totiž značně determinuje společnost, v níž žijeme. Pojďme si tedy přečíst tento text, abychom dokázali, že nám na vzdělávání záleží.
V roce 1774 poslal Všeobecný školní řád do školy děti mezi 6-12 lety. Může za to Marie Terezie a docházka nebyla povinná. Tu zavedl až František I. v roce 1805 a navíc jen pro chlapce. Dívky se do školních lavic musely povinně posadit až o hodně později, v roce 1880. V roce 1922 se délka povinné školní docházky standardizovala na osm let. Později byla prodloužena na devět a následně opět zkrácena na osm, načež ji kdosi prodloužil zase na devět. Tím kdosi byla Komunistická strana Československa. Ta ještě s délkou základního vzdělání a povinné školní docházky stačila lecjak experimentovat. Tak třeba povinně se do školy chodilo celých deset let, základní škola ale měla jen osm ročníků. Fakt, že všichni žáci museli být dva roky studenty na nějaké střední škole měl velmi pozitivní dopady na statistické údaje, aniž by míru vzdělanosti nějak zvlášť ovlivňoval. Pak už se naštěstí komunisté odpoklonkovali a my musíme do lavic povinně na 9 let.
Tolik k historii a změnám českého školství, které se vlastně od dob Marie Terezie téměř nezměnilo. Pokud samozřejmě pomineme fakt, že rákoska se už ve třídě nevyskytuje. Podle některých učitelů a i z mojí vlastní zkušenosti však musím říct, že něco pevného do ruky ve třídách rozhodně schází. Čímž nijak nenaznačuji, že bychom se k používání rákosky měli vrátit.
Jenže po bezmála dvaceti letech samostatného vývoje bohužel musíme čelit kritice, že naše školství upadá a to na všech vzdělávacích stupních. Je to pravda, opravdu klesáme. Do jisté míry za to může určitě i fakt, že se nemůžeme rozhodnout, kam bude naše školství směřovat, čeho chceme dosáhnout a jak toho chceme dosáhnout. A je jen těžké odhadnout, které změny jsou žádoucí a které ne. Je však zcela jisté, že pokud nechceme úplně propadnout a děti zavřít do svěracích kazajek, protože se stanou nezvladatelnými, musíme se k problému postavit čelem a začít ho řešit.
A tady je deset problémů, které výrazně ovlivňují nejenom české školství:
Učitelé často nemají odpovídající vzdělání;
děti jsou nevychované a učitelé nedokážou ve třídách udržet kázeň;
studenti SŠ a SOŠ do školy nechodí proto, aby se obohatili znalostmi;
žáci i studenti nemají o vzdělávání zájem kvůli přebytku informací;
žáci a studenti tyto informace nedokážou interpretovat a třídit;
školy studentům nepomáhají s informacemi pracovat, ale pouze jim je poskytují;
školy žáky nepřipravují na život, ale na zkoušky;
žáci jsou neefektivně selektováni;
studenti se většinou nemohou dostatečně profilovat.
Kateřina Vejvodová
Pokračování příště.
Informace byly čerpány z Wikipedie a Učitelských novin.