chtěla bych místo
kde se dá řvát
a bílý zdi
tak měkký že je prorazí
moje slabý pěsti
až mi rozedřená kůže
na kloubech zmodrá a zfialoví
zdi tak hnusně bílý
že moje krev
je vlastně ozdobí
že kusy tý kůže budou
skvělá plastika
moderního umění
dnešní skvost!
pak si elegantně naleju
do chřtánu břečku
z olověných kulek tavených
na libovou šťávu
co vyžírá mozek
zametá myšlenky
a nastaví ksicht směrem
ke slunci
zdroji vypálení zraku
svět bude tmavej
nečinnej
a pálit
jako každý jiný svinstvo