NULL
"Dvacetileté individuum, jež se s láskou a obdivem oddává jazyku českému a plno odhodlání jej brání před nájezdy gramatických prasat. Úspěšný absolvent mateřské školy, tak trochu základní školy a mimo jiné i gymnázia v Kyjově, momentálně studiu Japanistiky a Českého jazyka a literatury na Masarykově univerzitě v Brně zasvěcen." Těmito slovy popisuje sám sebe náš ctěný host Jan Hromek. Pravděpodobně již správně tušíte, že dnes si přijdou na své ti, kteří uvažují o studiu naší krásné tradiční češtiny, ale zároveň i exotické a velmi odlišné japonštiny.
Říkáte si, že by studium Japanistiky mohlo být pro vás tím pravým ořechovým, ať už je vaše motivace jakákoli? Japanistika je oborem, na němž vládne nejen díky menšímu počtu studentů velmi přátelská atmosféra, přednášející jsou převážně mladí, erudování a k studentům vstřícní… a zaujmete-li správný přístup a nasazení, je takové studium Japanistiky zábava. Proč tedy více než polovina nově přijatých rychle vyletí a do závěrečného semestru to dotáhne jen hrstka statečných, kteří se dají napočítat na prstech rukou? Úspěchy i pády studenta Japanistiky totiž více než kde jinde tkví v síle motivace a míře nasazení. Japonština je v gramatických strukturách diametrálně jiná než čeština, používá odlišný, velmi složitý systém písma, a co se struktury výuky týče, každý týden se probírá nová gramatika a minimálně dvacet nových znaků. A aby toho nebylo málo, tak vás přednášející ještě každý týden s železnou pravidelností odmění hned třemi testy – dvěma krátkými z jazyka a jedním delším z písma – a domácími úkoly, jež skýtají úhledné přepisy nově probraných znaků, což za hodinu opravdu odbýt nestihnete. Probraná látka se na sebe velmi rychle vrší, a tak můžete snadno zapomenout na to, že byste si mohli dovolit celý semestr spát na vavřínech a teprve před zkouškovým si otevřeli učebnici. Japanistika vyžaduje opravdu pečlivou průběžnou přípravu, kterou pokud zanedbáte, můžete se velmi snadno a rychle ocitnout na tenkém ledě. Klíčové je se překonat a pravidelně věnovat aspoň pár minut opakování znaků a probrané gramatiky; pak budete mít nepochybně o poznání klidnější spaní. Také je potřeba si uvědomit, že tento obor se jmenuje Japanistika, nikoli Japonština, a pokud uvažujete nad studiem Japanistiky jen proto, že máte rádi anime, tak zvažte, zda je to pro vás dostatečně silná motivace. Na anime tu totiž nekouká ani jeden přednášející a studium japonštiny zdaleka nepředstavuje celou náplň oboru; je třeba mít velký přehled i o kultuře, geografii, náboženství, historii či obecně o japonských reáliích. Že jsem vás stále neodradil? Myslíte, že na něco takového byste měli nervy? Soredewa, omedetó gozaimasu! Podejte si přihlášku, trochu se zapoťte u TSP, pak si vychutnejte oborový test, kterého se není třeba nijak bát, pokud se tak celkově zajímáte o Japonsko… a možná se v září uvidíme při každoročním vítání prváků! Ganbatte kudasai!
Český jazyk a literatura se může naoko jevit oborem lehkým, neb po vás u přijímaček nebude vyžadován žádný oborový test a percentil TSP postačující pro přijetí je velmi nízký. Je tomu tak ovšem proto, aby (skoro) každý dostal možnost uchopit studium českého jazyka a literatury za pačesy a vydojil z něj co nejvíc, čehož přirozeně ne každý využije, a tak se nemůžeme divit některým nelichotivým číslům vztahujícím se k tomuto oboru. A co takové studium českého jazyka a literatury vlastně obnáší? Množství povinné četby, která se na vás od druhého semestru začne naplno slétat jak hejno supů na mršinu, shánění prastaré korespondence pro komparačně gramatické účely, děsivé dvousemestrální studium staroslověnštiny, jež vás bude terorizovat třeba takovou metatezí likvid či palatalizovanými alveolárami před jotací, diktát s nebezpečně vysokou koncentrací pravopisných špeků, přes jehož úspěšné absolvování prostě jinak nepojede vlak… to vše a mnohem více představuje nevyhnutelné překážky, jimž je potřeba se hned v úvodu náležitě postavit čelem, stojíte-li o úspěšné zakončení studia tohoto oboru. Většina předmětů je vzhledem k velkému počtu studentů tohoto oboru rozdělena do skupin, takže na každém předmětu je trochu jiný kolektiv, pročež můžete poznat spoustu nových lidí a prohloubit schopnost týmové spolupráce. Obor nabízí pestrou škálu vyučujících – od čerstvých magistrů po kouzelné dědečky a babičky protřelé zkušenostmi –, ovšem od každého z nich se bez výjimky dočkáte profesionálního jednání a odborného vystupování. Rozhodnete-li se pro studium takového oboru, dávejte si hlavně pozor na staroslověnštinu, při jejímž studiu si snad každý student aspoň jednou položí nevyhnutelnou otázku „k čemu mi to sakra bude”, a jste-li s pravopisem tak trochu na štíru, pak i na pravopisný diktát v prvním semestru. Chcete-li své nedostatky ve znalosti pravopisu napravit a nechce se vám studovat PČP, můžete si zapsat některý z podpůrných kurzů (např. Kurz správné psaní pro nebohemisty – ten si může dokonce zapsat jakýkoli student MU), kde se vám pokusí s pravopisem pomoci kantoři. A pokud se rozhodnete studium češtiny zkombinovat s jiným filologickým oborem, určitě neprohloupíte. Mnohé z toho, co se dozvíte v rámci studia češtiny, se krásně doplňuje jako mozaika s tím, co se naučíte na jiném filologickém oboru. Ve výsledku tedy existuje velmi reálná šance, že budete mít větší rozhled než studenti jednoho oboru. A to se vyplatí!
Jan Hromek