„Mam to teda objednat?“ – „Tak to teda objednej.“
A tímhle rozhodnutím jsme si splnily sen.
Začaly jsme odpočítávat dny do dlouho očekávané události. Nejdříve to utíkalo pomalu. A najednou to tu bylo. A co? Koncert jedné výborné americké kapely, která se pro mě stala srdeční záležitostí, už když jsem byla dítě. Lístky byly sice poměrně drahé, ale teď s klidným srdcem a spoustou vzpomínek mohu říci, že to stálo za to. Šestnáctého dubna roku 2018 se pro mě stalo datem, na které nezapomenu. Možná je to trochu i tím, že Dan Reynolds (zpěvák a leader kapely) je fešák a má fakt hezký tělo, ale o tom později.
Den začal jako jako každý jiný, až na to, že jsem brzy ráno nevstávala do školy, ale na vlak. Náročné dopoledne strávené nakupováním jsme s kamarádkou zakončily obědem v jednom proslulém fastfoodu. Jak jinak. A pak začalo pršet. Zmoklé jsme se sušily v jedné kavárně na Václaváku s výhledem na koně. Tři hodiny. Výhrou bylo koupení lístků na sezení. Stát bychom tam určitě nezvládly. Ale před O2 jsme si i tak posečkaly nemalou chvíli. A to jsme nešly přímo na otevíračku. Po vystáté frontě jsme šly hledat sektor. Pro mě to byla první návštěva O2 arény a už teď s klidem říkám, že nebyla poslední. Místa jsme našly snadněji, než jsem čekala. Pódium jsme měly blízko a v rovině očí. Předem jsme si ujasnily, že nebudeme natáčet videa na mobil, ale užívat si koncert naživo. Předskokankou byla zpěvačka s jménem K.Flay, kterou jsme neznaly, ale její výkon nebyl vůbec špatný. Bohužel jsme nestihly její vystoupení celé. Už jsme se ovšem nemohly dočkat Imagine Dragons. Stály jsme ještě nervózní a natěšené před arénou.
Ve čtvrt na deset se mi na chvíli zastavilo srdce. Začátek vystoupení Imagine Dragons se jen těžce popisuje, pokud jste nebyli jeho součástí. Následovalo silně emotivní video, které bylo skvěle zpracované. A na konci se objevila jejich fotka k albu Evolve, na které následovala tour po jiných zemích a jehož součástí se stala i Praha. Následně se na chvíli setmělo a na pódiu stáli čtyři muzikanti. Byl to skvělý moment a jeden z nejlepších z celého koncertu. Následovala písnička I Don´t Know Why, která je úvodní i pro jejich album. Dan Reynolds zpíval na živo neuvěřitelně. Jeho hlas zněl 02 arenou jako by nikde nekončil. Myslím, že si ho fanoušci budou pamatovat navždy.
Celé vystoupení mělo výbornou úroveň. Co se týče zvuku, světel i promítacích videí, nebyla v tom žádná chyba. Vše se vším tvořilo jeden velký celek. Dan i ostatní členové kapely byli perfektní. Nechyběly hluboké proslovy a motivační řeči, které z jeho úst zněly neohraně a zahřály u srdce jako žádné jiné. Celý koncert se nesl v krásném duchu a v té nejkouzelnější atmosféře, která mohla být. Kromě autorských písní Dan zpíval i Forever Young a Three Little Birds od Boba Marleyho. Vystoupení trvalo 2 hodiny. Neobsahovalo žádnou přestávku ani reklamu. Kromě věcí z nového alba zazněly hity jako Thunder, Believer, I Bet My Life nebo Demons. Já jsem se ovšem těšila na mé oblíbené jako jsou It’s Time, On Top of the World a nejvíce na Radioactive. Dan Reynolds hrál více než půlku koncertu bez trička. Dívalo se na něj více než příjemně. Kromě normálního pódia skupina využila i audio podium, které bylo blíže zadní části sálu. Koncert byl zakončen již zmiňovanou Radioactive.
S hlavami plnými zážitků jsme se vracely domů. Večer, který mi dodal spoustu pozitivní energie a víru v sama sebe. Večer, který byl emotivní v tom nejkrásnějším duchu, který jsme si mohly přát. Žijte si svůj život, plňte si své sny. Tak, jako my jsme si ho splnily 16. dubnem roku 2018.