NULL
Svůj informační článek bych ještě rád doplnil o osobní názor. Nedovolil jsem si totiž, přiznávám, že teprve po poradě, míchat dva styly psaní. Upozorňuji, že se jedná pouze o můj osobní názor. Nikomu ho nevnucuji, jen předkládám k zamyšlení.
Ruský, nebo Ukrajinský Krym?
Tvrzení, že Krym odjakživa náležel Rusku, je historicky nepřesné. Od 13. století, kdy území dobyli Tataři, bylo až do roku 1783 nezávislým chanátem. Následně jej skutečně Rusko anektovalo, ale národnostní složení se prakticky nezměnilo. Tataři stále tvořili většinu obyvatel. Radikální změna se odehrála roku 1944, kdy na rozkaz tehdejšího generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu – Josifa Vissarionoviče Stalina - byli všichni Tataři přemístěni buď na východ, nebo na sever do pracovních táborů – gulagů. Jejich domovy byly zabrány a po uvolnění poměrů v Sovětském svazu se zpět vrátila jen hrstka. Stalin zcela cíleně nahradil tatarské rodiny rodinami příslušníků KGB, armády a policie. Rusové na Krymu se cítí býti spíše Sověty, než Rusy.
- I přes tvrzení Vladimira Putina, že na Ukrajině nejsou žádné ruské jednotky, tento satelitní snímek NATO mluví za vše. (zdroj: NATO)
Neporušitelná smlouva
Neodpustím si ještě jednu historickou skutečnost. Chtěl bych především upozornit na existenci Budapešťského memoranda. Jedná se o mezinárodní smlouvu podepsanou 5. prosince roku 1994 USA, Ruskem a Velkou Británií.
V rámci smlouvy se signatáři mimo jiné zavázali respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic (v té době Krym příslušel Ukrajině, nikoli Rusku!), zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině, zdržet se použití ekonomického nátlaku na Ukrajinu ve snaze ovlivnit její politické směřování (jako například utahování kohoutku s ropou, plynem, nebo jejich zdražování...), zdržet se použití jaderných zbraní proti Ukrajině, řešit případné použití jaderných zbraní vůči Ukrajině na půdě Rady bezpečnosti OSN či vzájemně konzultovat vzniklé nejasnosti ohledně zmíněných záruk. To vše pod podmínkou, že Ukrajina odevzdá veškeré atomové bomby bývalého SSSR, které zůstaly na jejím území. Vzdali se tedy největší páky, kterou proti Rusku měli, výměnou za to, že jejich suverenita a svoboda bude zachována. A to se Rusko několikrát ohradilo proti zasahování Západu do záležitostí na Ukrajině. Tolik k dodržování smluvních závazků...
Bude válka?
Zřejmě nejhorším způsobem, jak se k problému postavit, je zůstat lhostejným. Často slýchám názory typu: „Co nám je do toho...“, „Vždyť je to až na Ukrajině...“, „Co já s tím mám jako dělat?“, „Dobře jim tak!“. Prosím, uvědomme si skutečnost, že ono „až na Ukrajině“ znamená pouze přejet Slovensko. Je to blíž, než si myslíme. Nezůstávejme lhostejní. Máme se bát války? Nejprve je důležité si uvědomit, jaké kroky Putin podniká. Ten velice dobře ví, že na válku zkrátka nemá. Ruská ekonomika by se v případě přísných a důsledných sankcí složila do dvou tří měsíců. Jejich hospodářství je založeno čistě na exportu bez přidané hodnoty, tedy plundrování vlastního nerostného bohatství. Zde ovšem vyvstává další problém. Rusko je zcela závislé na vývozu ropy a zemního plynu, Evropa to má bohužel přesně naopak. A tu jsme u problému, se kterým se potýkáme celá staletí. Jednoduše se nám nelíbí utahování opasků.
Co se týče současných sankcí, jsou pro naši republiku jedny z nejmírnějších z celé EU. A přesto se najdou tací, jako kupříkladu náš premiér Bohuslav Sobotka, kteří uvažují o vetu některých sankcí, což není nic jiného než levicový populismus. Až se situace uklidní, získáme výhody z toho, že jsme byli na Rusko „hodní“. Korunu všemu nasadil prezident Zeman, který 3. 9. v rozhovoru pro Pressklub prohlásil, že nebyla prokázána přítomnost ruských jednotek a že bere vážně slova Sergeje Lavrova (ministr zahraničních věcí Ruské federace - pozn. red.), totiž že tam žádní vojáci nejsou. Podle agentury ČTK však již ve svém pátečním projevu, na summitu NATO, tedy 5. 9., uvedl, že "není pochyb" o tom, že Ukrajina čelí ruské agresi a nepochybuje o tom, že agrese má mimo jiné podobu dodávek zbraní a dodávek dobrovolníků, kteří "nejsou dobrovolníky". Také podotkl, že Ukrajina čelí ze strany Ruska „hybridní válce“ a dodal, že právě proto „plně souhlasí se všemi odstrašujícími opatřeními". Tudíž přijímá všechny sankce nemrkaje.
Ohledně válečného konfliktu bych se ale bál spíše Islámského státu. O tom však zase někdy jindy.
Ještě jednou opakuji: Putin nechce válku! Jen zkouší, kam až se dá zajít. A ono se dá zajít velice daleko.
Vít Malota