NULL
Všichni známe toto jméno. I lidé, co o fotbalu ví jen to, že se hraje na trávě a o ofsajdovém pravidlu mají tušení asi jako já o výrobě polychlorovaných bifenylů, zavadili o toto jméno v mnohých médiích. Pojďme se na tohoto spasitele českého fotbalu podívat zblízka.
[caption id="attachment_2401" align="alignright" width="212"]
Mladý Pavel Vrba v dresu Československé reprezentace do osmnácti let. (zdroj: ctsa.cz)[/caption]
Pavel Vrba, narozen léta Páně 1963 v Přerově, začal svojí fotbalovou kariéru jako žáček tamějšího klubu PS Přerov v roce 1973. V šestnácti letech přestoupil do Baníku Ostrava. Nejvýznamnějším obdobím pro Vrbu coby hráče bylo jeho působení v tehdy druholigovém Baníku Havířov, kde strávil 8 let. Na sklonku hráčské kariéry hrál rok za FC Přerov a tam také roku 1994 zahájil svoji trenérskou kariéru.
Nejdříve dovedl Přerovské v sezóně 1995/1996 k postupu do druhé ligy, díky čemuž si ho všimlo vedení Baníku Ostrava a zaměstnalo ho jako asistenta hlavního trenéra. Zkušenosti přibývaly, krátce si dokonce vyzkoušel roli hlavního trenéra v první lize, když na jaře 2003 na tomto postu zaskakoval, zatímco Baník hledal nového lodivoda. Avšak tehdy nic nenasvědčovalo tomu, jakým jednou bude koučem, protože pražští sešívaní ho v jeho debutu přejeli 7:0. Baník tedy angažoval Františka Komňackého a Vrba se vrátil na své původní místo.
Role asistenta, muže "ve stínu" Františka Komňackého v Baníku, ho přestala bavit. Rozhodl se tedy vzít nabídku Matadoru Průchov a vést v sezonách 04/05 a 05/06 tento prvoligový slovenský tým. Krátce dokonce působil u slovenské reprezentace. Po dvouletém půchovském angažmá se přesunul do Žiliny a hned v první sezoně vyhrál ligový titul. V předkole Ligy mistrů ovšem narazil na Slávii (nelekejte se, mluvíme o roku 2007) a na penalty jeho tým vypadl. V následujícím ročníku dovedl svoje svěřence na druhou příčku, leč po nepřesvědčivých výsledcích v předkolech nejprestižnější světové soutěže klubů byl z trenérského křesla odvolán. Tehdy si to určitě nemyslel, ale právě tato událost znamenala pro něj ve výsledku jednu z nejlepších věcí, které se mu mohly přihodit. Angažmá mu totiž nabídla v bídě se utápějící Viktoria Plzeň.
Viktorka tehdy neprožívala zrovna vysněný vstup do sezony. Po několika kolech se neodlepila ze dna tabulky a její vyhlídky byly dosti bledé. Rozvrácený týmový duch a špatná atmosféra ovšem tvořila pro Pavla Vrbu ideální prostředí ukázat, co v něm je. Do konce ročníku 08/09 dokázal západočeský tým stabilizovat a vybojovat osmé místo. Následující sezonu plzeňskému vedení zajistil klidný spánek pátou příčkou v lize a vítězstvím v českém poháru, tím pádem i kvalifikací do evropských soutěží. Tam narazil na silný Besiktase Istanbul a dokázal uhrát solidní výsledek (1:1, 0:3). A to byl jen začátek.
[caption id="attachment_2400" align="alignright" width="300"]
Každé vítězství, nebo uhrané body uměl náležitě oslavit.
(zdroj: isport.cz)[/caption]
Takovou statistiku, jako měla Viktorka v podzimní části následujícího roku, by chtěl snad každý (a takový Van Gaal momentálně nejvíce). Po patnácti kolech svítilo Plzni v kolonce bodů číslo 41. A s takovým startem by to už dotáhl k titulu snad i od remízky k remízce jdoucí Michal Bílek. Úspěch završili Plzeňští porážkou Mladé Boleslavi v superpoháru a mohli si tak při pohledu na pohárovou budoucnost mnout ruce. Plzeňský lodivod získal za rok 2010 ocenění Trenér roku, které poté třikrát obhájil. Během svého působení v Plzni celkem dvakrát vyhrál domácí ligu i pohár, dvakrát se probojoval do základní skupiny Ligy mistrů a úspěchy sbíral také v Evropské lize. To z něho dělalo ideálního adepta na post reprezentačního trenéra po odchodu Michala Bílka. A tak se taky stalo. Budoucnost má ve svých rukou.
Martin Jelínek