O lásce a podzimním dešti.
Čekání na lásku
Rázem bylo ticho.
Déšť přestal dorážet na okna
a hlasy v přízemí umlkly.
Nebylo slyšet nic jiného,
než pomalý, však pravidelný tlukot srdce
čekajícího na odpověď,
jež nepřicházela.
Symfonie deště
S kapkou deště léto prchá,
však pár vzpomínek tu přec nechá.
Stromy již hrají barvami
a za zpustlými loukami
se na zem snáší první listy,
jež zakrývají lesní cesty.
S podzimem se slunce ztrácí,
leč barvy listů nám světlo vrací.
Déšť přichází častěji,
v němž se záře lamp odráží jasněji.
Jediná kapka je jako tón v nekončícím tichu,
jako list, co poletuje beze smyslu
a nezná cestu.
Šum deště se stupňuje, listů se snáší víc.
Déšť na okna bubnuje.
Kapek je náhle moře
a jejich prchavá melodie
na okna šeptá
jako vzdálená symfonie.
V ulicích a pod stromy
listy v doprovodu deště tančí
a ze vzdálené ozvěny
je zřejmé,
že léto končí.
A o čem kapky šeptají?
O konci léta,
o konci,
jenž je nádherný....
